Graffiti není životní styl jen pro chlapy. Sany to dokazuje

Pražská writerka a novopečená režisérka Sany začala s graffiti už ve svých patnácti letech. Už tehdy jí každý říkal, že to není žádná zábava pro holky. Svým novým filmařským počinem, který dokumentuje ženské graffiti po celém světě, se snaží dokázat opak.

Ženský svět

První celovečerní dokument writerky Sany s názvem Girl Power o ženském graffiti má premiéru dnes v Lucerně.

• Dokument vznikal sedm let. Představuje osobnosti této komunity z patnácti měst světa. Od Prahy, přes Moskvu, Kapské Město, Sydney, Biel, Madrid, Berlín, Toulouse, Barcelonu, až po New York.
• V graffiti, které je v drtivé většině doménou mužů, se postupně ženy prosazují výstavami, časopisy i weby.

„V některých částech světa může být graffiti jediná možnost, jak se může mladý člověk svobodně vyjádřit,“ říká mimo jiné Sany v rozhovoru pro deník Metro.

Jaké to je být writerkou?
Graffiti je prostředí, kterému na celém světě stále dominují muži. Hodně z nich zastává také stále názor, že to není nic pro ženy. Podobně konfrontována byla i většina žen v mém dokumentu. Myslím ale, že doba, kdy někdo ničil moje práce jen proto, že jsem žena, je naštěstí pryč.

Jak se liší graffiti scény v jednotlivých zemích světa?
V Americe existuje graffiti přes padesát let, tím pádem je tam dlouhá a hluboce zakořeněná tradice. První generace writerů jsou už dědečkové. Na Blízkém východě se objevilo až po takzvaném arabském jaru, tedy v roce 2011. Graffiti je vždy hodně propojené s kulturou dané země. V USA je spojováno s gangy, v Jižní Americe ho vidí spíš jako umění pro mladé lidi, v Evropě je to čistě zábava. V některých částech světa to může být jediná možnost, jak se veřejně vyjádřit.

Kdo je typický tuzemský writer?
Zrovna u nás se to nedá jednoduše specifikovat. Komunitu tu tvoří lidé ze všech společenských vrstev a s rozdílným vzděláním. Dávno už například neplatí, že writeři poslouchají pouze a jenom rapovou muziku.

Sehrávají v graffiti komunitě roli i peníze?
Určitě. Například v Kapském Městě je graffiti zábava jen pro bohaté. Všichni writeři, které jsem tam potkala, měli předky v Anglii či Holandsku. Podobná situace panuje také v Rusku, kde chudí nemají ani na základní živobytí, natož na spreje.

Nevnímají Češi writery automaticky jako vandaly?
Myslím, že dnešní společnost je víc uvolněná. Mnoho writerů místo malování na ulicích vystavuje v galeriích. I pražský dopravní podnik podpořil řadu z nich a mohli malovat stanice metra. Ilegální graffiti tady bude vždy a většinovou společností bude vždy vnímáno jako vandalismus. Nedá se to ale zobecnit. Tak jako má každá parta writerů ke graffiti jiný přístup, tak ho má i každý člověk. Některé skupiny ho považují za umění, jiné zas za adrenalinový sport.