Vyrazili jsme na návštěvu k devítiletému Tomáškovi a šestiletému Matýskovi, kteří se věnují malování takříkajíc pod dohledem. Pravidla tu udává Kristýna Kabilková, která nedávno založila svůj vlastní výtvarný ateliér Barevné malování, jenž otevírá přímo u dětí doma.
„Maminky tráví spoustu zbytečného času ježděním sem tam při vození dětí na kroužky. To jsem se rozhodla změnit,“ usmívá se Kabilková, zatímco kontroluje naše tahy tužkou po papíru. Na detaily se dnes prý hrát nebude. Totem je totiž dlabaný ručně do dřeva a není snadné ho reálně namalovat. Překreslené tenké čáry snadno zmizí pod nánosem tuše.
„Moc se s tím pipláš, Matýsku. Ty oči přece nemusí být stejně velké,“ radí Kabilková, zatímco děti hádají, jaké barvy lze získat z přírody. Na trojici papírů během chvíle vznikají totemy jako z mayovek. Chybí jen indiáni se skalpy nepřátel kolem pasu.
„Nikdy klukům nenařizuju, co mají přesně kreslit. Vždy si jen předem zvolíme téma a způsob, jak je zachytíme. Vznikají tak zajímavé obrázky, jako bylo třeba noční město, kde kontrastovala temná noc s barevnými domy, nebo třeba páv s ocasem z flitrů,“ popisuje Kabilková.
S ateliérem má jeho zakladatelka velké plány. Zatímco nyní jezdí lektoři s pedagogickou a výtvarnou odborností domů pouze k dětem a jejich rodičům, brzy se k nim přidají i senioři v domovech důchodců.
„Vše závisí také na tom, jak se zadaří získat finanční podporu,“ vysvětluje Kabilková.
Naše dílo ještě dokonává pastel, jehož barvu s kluky řádně rozmazáváme po papíře.
Je čas se podepsat a rozloučit se. To ale není jednoduché. „Na příští schůzku k dalším dětem už jdu téměř pozdě,“ krčí rameny Kabilková, zatímco dvojce chlapců předvádí svůj malý dron i světelný meč.
Celou dobu nám vrtá hlavou otázka, na kterou dostáváme odpověď až ve výtahu.
„Kluci jsou takhle hodní, i když u toho nejste. Nemám z kurzů žádnou zkušenost s neposlušností. Pokud má totiž dítě rádo malování, má také zpravidla klidnou povahu,“ dodává Kabilková.
