Lopatkou a motykou jsem s guerillou bránila park

Klidně uprostřed noci uspořádají "nájezd" s lopatkami a motyčkami na zpustlá veřejná místa, kde vysázejí květiny. Jsou to nadšenci, nebo blázni?

Většinou si zametáme (doslova a do písmene) jen před vlastním prahem a veřejný prostor nás nezajímá, protože přece nikomu nepatří. Některým však nepořádek na ulicích lhostejný není, a tak ve volném čase na vlastní náklady veřejná prostranství zútulňují.

Guerilla gardening, jak se této aktivitě říká, má kořeny už v hluboké minulosti. Vždycky se našli lidé, kteří se nezištně starali o vzhled svého okolí. Komunismus to dovedl do podoby povinných brigád.

Guerilla gardening

Guerilloví zahradníci se snaží vrátit veřejnému prostranství jeho smysl jako místa pro veřejnost. Chtějí se o něj starat (na vlastní náklady), protože patří i jim.

Někomu se guerilla gardening zdá jako čiré bláznovství, akce nadšenců, kteří utratí peníze za něco nejistého. "Trvalý efekt nečekejte. Spíš jde o tu celkovou myšlenku jít a něco vylepšit ve svém okolí," říká jeden ze zahradníků Jirka Šebesta.

Zahradničit nemusíte jen v noci, jde to i za bílého dne. Stačí se chopit nářadí a věnovat se zanedbanému kousku parku, květináči nebo záhonu. Dost pravděpodobně si vás nikdo ani nevšimne. Kdo by přece pracoval na pozemku, který mu nepatří, pokud ho za to nikdo neplatí?

"Jsem klasické vesnické dítě, které vyrostlo v domě se zahradou, na níž muselo pořád pomáhat. Tenkrát mě to spíš otravovalo, i když si pamatuji, že první povolání, které jsem říkala, že chci dělat, bylo zahradnice. Pak jsem začala žít v Praze a po pár letech mi začal tenhle druh tvořivosti chybět. Ale neměla jsem kde zahradničit, kromě pár květináčů v bytě. Jednou přišel Jirka s tím, že našel na sociálních sítích guerilla gardening. A tak jsme začali," vzpomíná Hana Nováková, , jak vznikla holešovická guerillová buňka.

Je jednou z organizátorek pražských guerillových akcí, nikdy se však zahradnicí nestala. Pracuje jako novinářka a guerilla gardening se učí "za chodu". Inspirací jsou už existující zahraniční, ale i české skupinky.

Vysazené květiny často hned druhý den zmizí

V guerilla gardeningu není úplně rozumné vysazovat velmi atraktivně vypadající a drahé květiny. Dlouho totiž na svém místě nemusí zůstat. Je proto lepší upřednostňovat spíše méně náročné druhy.

Výsledky jsou však nejisté. V ideálním případě si zaměstnanci technických služeb nebo dalších odborů všimnou aktivity jiných zahradníků a přiměje je to začít se věnovat i místům, o která předtím příliš nejevili zájem.

Například při zalévání stromů zalijí i květiny, které tam zasadili guerilloví zahradníci a zahradnice. Pravděpodobněji ale kytička zmizí před tím, než by si jí zaměstnanci obce vůbec všimli. I na to jsou ale guerilloví zahradníci zvyklí. "Snažím se k zasazeným kytkám citově nevázat. Brzo bych to asi musela přestat dělat," říká Nováková.

K osazení si zahradníci vybírají místo, okolo kterého často chodí, aby mohli semínko nebo sazenici zalévat.

Zahradnicí na vlastní kůži

Na internetu jsem si vyhledala pražskou "buňku" guerilla gardeningu a dorazila na jednu z jejich akcí. Podle instrukcí jsem se vybavila pracovními rukavicemi a motyčkou.

U metronomu na Letné se nás sešlo asi šest. "To je slušná účast vzhledem k počasí, nejvíc nás bylo zatím pět," říká organizátorka akce Nováková s tím, že na akci přijde vždy mnohem míň lidí, než se ohlásí.

Důvod k pesimismu byl ale spíše jiný. Stáli jsme na malém plácku, ze kterého byl nádherný výhled na Prahu, na něj samotný byl však pohled žalostný. Všude se válely odpadky a střepy rozbitých lahví. Záhony prošpikované prázdnými PET lahvemi, plechovkami a papíry zarostly trním.

"Vypadá to, jako by tu od Silvestra nikdo neuklízel," připomněl jeden ze sběračů odpadků. Protože jimi jsme byli v tuto chvíli především.

Zahradničení musí počkat, než někde objevíme záhon, nejdřív je potřeba místo trochu uklidit. Rozdali jsme si pytle na odpadky a vrhli se do sběru. Asi po hodině práce bylo jasné, že sami za ohlášené dvě hodiny plácek zcela neuklidíme.

"Normálně tu bývají skejťáci, kteří se na bordelu, který je tu snad z několika silvestrů, asi taky podílejí. Původně jsme doufali, že se je pokusíme oslovit a do akce zapojit. Zeptat se, jestli jim nevadí pohybovat se tu v odpadcích. Jenže na mokrém mramoru jim to klouže, tak zůstali doma," vysvětlila mi Hana.

"Na druhou stranu si ale všimni, že tu není ani jeden koš na odpadky. Když popojdeš dál do parku, tam jsou. A také se tam pravidelně uklízí. Tady u metronomu se na to asi zapomíná, přitom sem chodí turisté za výhledem na Prahu. Je to trochu ostuda," doplňuje Hana důvody, proč se chtěla věnovat právě tomuto místu.

Výsledek vaší péče? Velmi nejistý

Hana pak zahajuje druhou fázi zahradnické akce: v jednom ze záhonů se sotva ještě přežívajícími keři okolo plácku vysadili na podzim cibuloviny a chce zjistit, zda tam ještě jsou. Po odklizení odpadků opravdu vidíme několik šlahounů, které vypadají jako česnek. "Zatím to přežily!" má radost Hana a fotí. Fáze růstu je třeba fotit a zveřejňovat. Výsledku, tedy kvetoucí krásné rostliny, se totiž nemusíte vždycky dočkat.

"Čím déle vnímám veřejný prostor přes tyhle zkušenosti, tím víc je mi jasné, že není v pořádku, že se lidi k ulici chovají, jako kdyby jim nepatřila. V tom je ten fór. Ačkoli nám nepatří, přesto je naše. Chodíme po ní a tím, jak se každý z nás chová, co na ní dělá, jí dává tvar, krásu, popřípadě opak. Když nebudeme odhazovat odpadky jen tak kolem sebe, zbude víc energie pro zahradníky a zahrádky. Jde vlastně o to přijmout fakt, že jsme tak mocní, že můžeme změnit poměr metařů a zahradníků," objasňuje Hana Nováková.

Guerilloví pletači oblékají stromy

Zajímá vás, co dělají guerilloví zahradníci v zimě? Nováková si našla další guerillu. Tentokrát je to ale trochu jiná manuální práce. Guerilla knitting je podle Hanky partyzánské pletení čili oplétání a oháčkovávání běžně takto "neoblékaných" objektů: zábradlí, stromů, zastávek, soch, čehokoli.

A souhlasí s ní víc lidí. Schází se proto na skupinovém "vlnění", kde společně vytvářejí háčkované oblečky pro zábradlí, dlažební kostky, sloupy nebo umisťují do zimních stromů barevné květy.

Začátečníci najdou na internetu množství guerilla gardeningových blogů, které jsou také plné fotografií, návodů a tipů pro začátečníky. Jako manuál může začínajícím zahradníkům posloužit třeba kniha Guerilla Gardening: A Manualfesto od Davida Traceyho. Tracey se v ní věnuje nejen filozofii a historickým kořenům guerilla gardeningu, ale dává i velké množství podrobných návodů, vysvětlení a tipů podložených zkušeností.

Jak vznikl guerilla gardening

Podle některých zdrojů byla inspirací guerilla gardeningu novela Jeana Giona Muž, který sázel stromy, ve které sázení stromů slouží jako metafora pro sílu ducha. Určit prvopočátky guerilla gardeningu je ale spíše nemožné. Již od nepaměti se objevovali lidé, kteří se nezištně starali o vzhled svého okolí. Za komunismu to pak bylo dovedeno do podoby brigád. I když povinné brigády skončily, i dnes najdeme na mnoha sídlištích takové guerilla zahradníky: starají se o okolí svého domu, o blízké záhonky, i když už zasahují na městský pozemek.