Z expozic dýchá novota. Zatím vylidněné muzeum dává vyniknout exponátům, které mohou lidé už v únoru obdivovat. Čas se s nimi zastaví například v sále polygrafie, který připomíná tiskařskou dílnu z přelomu 19. a 20. století.
"Některé exponáty se daly vidět i dříve, ale jen při příležitostných akcích. Takhle soustředěně nikde vystaveny nebyly," říká kurátor sbírky polygrafie a psací techniky Pavel Pohlreich.
Sotva se propleteme bludištěm z knih, ocitáme se uprostřed dílny. Je tu cítit vůně strojů a zbytků tiskařské barvy, nechybí dobový nábytek, kovové tovární lustry, tranzistor i lahve s limonádou pro žíznivé dělníky. Aby byl efekt dílny dokonalý, z expozice se vychází starými dveřmi kolem klasických píchaček.
Místnosti dominuje obrovská rotačka z roku 1876 německého výrobce Man. Je to nejstarší rotačka v Čechách a jedna z nejstarších v Evropě. Fungovala ve státní místodržitelské tiskárně v Karmelitské ulici a tiskly se na ní různé tiskopisy a vyhlášky. Do sálu se stěhovala stejně jako jiné přístroje po částech a montovala se na místě.
"Vytvořit expozici jako starou tiskárnu napadlo současného ředitele Národního technického muzea Karla Ksandra. Pracovníkům muzea se to dokonale povedlo. Interiér doplní ještě hukot přístrojů a dokonce i vůně barvy," dodává Pohlreich.
Expozice návštěvníkům objasní, jak vypadá linotyp a rychlolis nebo jak funguje rotačka. "Každý si může vyzkoušet některé lisy, tisk i rastrování vlastní fotografie," dodává kurátor expozice. Na zvídavé děti i větší návštěvníky budou dohlížet asi čtyři lidé.
Tichá a precizní práce architektů
S rušnou a začerněnou tiskárnou kontrastují ticho a čisté linie expozice architektury. Na své si tu přijdou především znalci a fanoušci designu a stavebnictví. Před vchodem návštěvníky uvítá slavná zpívající fontána z Expa 1958.
Sál působí striktně jako rysy architekta, zdobí ho modely slavných českých staveb i návrhů z dvacátého století, které nikdy nebyly uskutečněny. Je to například průkop Letnou nebo dostavba Staroměstské radnice.
"Expozice vznikla ve třetím patře na místě, kde dříve byly kanceláře. Vybojovala si nejvyšší patro, aby mohla návštěvníkům jako bonus nabídnout krásný pohled na panorama Prahy," uvedl kurátor expozice architektury a stavitelství Petr Krajči. Dodal, že se jedná o první expozici architektury a stavitelství po sedmdesáti letech. Upozornil například na Kotěrovy modely, nebo Krejcarův model výstavního pavilonu v Paříži z roku 1937.
Šuplíky pod modely návštěvníkům prozradí detaily o dané stavbě. Například slavný zlínský mrakodrap zvaný jednadvacítka nabídne svůj technický nákres nebo fotografie z interiéru. Některé sádrové modely musely přežít i záplavy a získaly zvláštní patinu, jiné modely jsou úplně nové a jsou vytvořeny čistě podle fotografií.
Nechybí architektonická kancelář z 19. století. "Svou práci měli architekti složitější v tom, že museli spoustu věcí dělat ručně, na druhou stranu stačil na jeden činžovní dům jeden výkres, kdežto dnes je to díky sítím či rozvodům složitější a znamená to spoustu papírování. Dříve panovala důvěra a stačila ústní dohoda mezi architektem a stavební firmou. Dneska se všechno jistí desítkami výkresů," uvedl Krajči.
Exponáty jako hvězdy
Expozice astronomie působí tajuplně. Je temná, černá. Vystavené předměty jakoby pluly ve vzduchoprázdnu, člověk má pocit, že je součástí vesmíru. Příchozího uvítá pravý meteorit, který váží 81 kilogramů a před lety dopadl do argentinské pampy.
Procházíme prosklenými prostory s historickými měřícími přístroji astroláby, sextanty, astrometrickými pomůckami, kompasy či atomickými hodinami.
"Exponáty mají působit jako hvězdy ve vesmíru. Jedním z nejzajímavějších exponátů jsou astronomické hodiny, tedy jakýsi kabinetní orloj z konce 18. století, ukazuje pohyby země, planet a jejich satelitů i dalších hvězd," popisuje autor expozice Antonín Švejda a dodává, že exponát pochází z kláštera v Oseku.
Expozice nabízí asi dvacítku globů, nejen zeměkoule, ale i nebeské oblohy, Marsu či Měsíce. Raritou je rozkládací globus z Anglie, který mohli dávní astronomové nosit s sebou v kapse.
Ani tady autoři expozice nezapomínají na hravost návštěvníků. Pohyb planet ve sluneční soustavě představuje mechanické planetárium, lidé mohou sledovat mimozemšťany Koperníkovým a Galileovým dalekohledem, nebo pozorovat hvězdy přístrojem sextantem. Podobným, jako užívali Tycho Brahe a Johanes Kepler těsně před vynalezením dalekohledu.
Balon a letadla restaurovali rok a půl
Nejoblíbenější částí technického muzea je dopravní hala. Tu opustilo několik železničních vozidel, která se budou časem stěhovat do železničního muzea na Masarykově nádraží. Nahradilo je více automobilů. Nejmladším modelem je Škoda Superb z roku 2003, ve které cestoval prezident Václav Klaus.
"Všechny oblasti, ať už motoristická, letecká či automobilová, tvoří nějakou historickou linku, příběh. Superb není žádným historickým unikátem, ale výjimečný je a vytvoří za tím příběhem krásnou tečku," míní vedoucí oddělení historie dopravy Petr Kožíšek.
V hale přibyla například legendární stíhačka Supermarine Spitfire, se kterou se do Čech vrátili českoslovenští piloti bojující za války u britského letectva, nechybí auto značky Benz, ve kterém se vozil dědeček Karla Schwarzenberga či salónní vůz císaře Františka Josefa. Většina modelů však v dopravní hale zůstala a některé z nich dostaly nový kabát. Například americký a ruský dvouplošník či balón "Praha".
"Zrestaurovat tyto exponáty trvalo rok a půl. Všechny práce musely probíhat přímo v hale, protože letadla ani balón prostě nejde jednoduše rozložit a odvézt, to by pro ně bylo smrtící," vypráví Kožíšek s tím, že odbornice na restaurátorství látek musely čistit, spravovat a retušovat po malých kouscích.
