V provizorních podmínkách proti sobě tehdy nastoupily kluby LTC Praha a Manitoba University Graduaces z Kanady. Zápas, ve kterém nakonec Kanada zvítězila 2:0, sledovalo sedm tisíc diváků.
Hned další den sehrála první mezistátní utkání proti Kanaďanům také československá hokejová reprezentace. Zápas skončil bezgólovou remízou.
Stadion byl v tomto stavu v provozu tři měsíce s tím, že přes léto proběhne dostavba.
Tu se však nepodařilo pro finanční náročnost v nastávající hospodářské krizi dokončit. Původní investor nebyl schopen dostát svým závazkům a magistrát tak musel přislíbit nízký roční nájem i úlevu na daních, aby stadion se všemi závazky převzala do nájmu firma ing. Keclíka, která na něm původně prováděla pouze stavební práce.
Mistrovství světa na pražské Štvanici v roce 1938.
Mistrovství Evropy v roce 1932 se tady ale ani přes nové započetí stavebních prací konat nemohlo. Termín sportovní události byl totiž naplánovaný na únor, stadion na Štvanici v té době ještě nebyl dokončený.
Mistrovství se nakonec konalo v rámci Zimních olympijských her v Lake Placid ve Spojených státech.
Pražský zimní stadion byl oficiálně otevřen až 6. listopadu 1932. Českoslovenští reprezentanti tehdy remizovali před šesti tisíci diváky s Francouzi 4:4.
Od té doby zde vyrůstaly hokejové a krasobruslařské špičky. V roce 1947 tady naši hokejisté vybojovali titul mistrů světa. Trénovala tu i naše slavná krasobruslařka Ája Vrzáňová.
Na Štvanici se odehrála čtyři světová mistrovství
O výstavbě zimního stadionu s umělým ledem se začalo uvažovat už v roce 1929. Stalo se tak pod vlivem úspěchu na mistrovství Evropy v ledním hokeji 1929, které naši hokejisté vyhráli. Stavět se však začalo až o rok a půl později.
Chladírenské zařízení dodané Brněnskými strojírnami bylo schopno za dvě hodiny vyrobit čtyři centimetry silný led. Plocha stadionu o rozloze 90 na 34 metrů byla rozdělena na dvě části. Pro hokejové zápasy byl určen prostor 60 na 30 metrů.
Na tribuny, z nichž některé byly i kryté a jiné dokonce pojízdné, se vešlo až 10 tisíc diváků, kteří měli k dispozici i kavárnu. Součástí stadionu byla ohřívárna, šatny pro sportovce, kde bylo dva a půl tisíce skříněk, posilovna a dokonce ubytovna pro dvě mužstva.
Stadion na Štvanici v obležení fanoušků, kteří se snaží dostat na některý ze zápasů MS 1959.
Stadion postupně hostil čtyři mistrovství světa v ledním hokeji (1933, 1938, 1947 a 1959). Domácímu reprezentačnímu celku se na všech podařilo získat medaili. Sportovní stánek byl zastřešen až v roce 1956 kvůli mistrovství Evropy v basketbalu žen.
Na klubové úrovni ho nejprve využíval především LTC Praha, v 50. letech už ale sloužil pěti různým klubům. A právě výběr z pražských mužstev se tu 11. února 1955 střetl se švédským klubem Leksand IF poprvé před televizními kamerami.
Stavební úřad Prahy 7 stadion v lednu zavřel
V roce 1968 byl stadion sice opraven, ale jeho jednotlivé části se v dalších letech pro neudržitelný stav uzavíraly. Od roku 1997 je nájemcem stadionu občanské sdružení APeX CLUB a bruslit sem chodila většinou veřejnost. V roce 2000 byl prohlášen kulturní památkou. O dva roky později jej poškodila ničivá povodeň.
Před pár dny stavební úřad radnice Prahy 7 stadion na Štvanici uzavřel. Důvodem je údajný propad části střechy a porušení některých trámů. Statik zároveň nařídil jeho okamžité vyklizení a zákaz vstupu.
Provozovatelé museli vypnout všechna chladící zařízení a stadion pro lidi zavřít. Teď si chtějí nechat vypracovat nezávislý posudek soudním znalcem, se kterým pak půjdou na radnici Prahy 7. Podle jejich názoru jde totiž o účelové rozhodnutí.
