Malá očka, sametově hebká srst a především obrovské bílé zuby, které stále trčí ven z tlamy. To je několik věcí, které charakterizují nejnovější obyvatele zoo. Rypoši obří obývají pavilon Afrika zblízka, který návštěvníkům představuje raritní živočichy z nejrůznějších prostředí černého kontinentu.
"Rypoši patří v zoologických zahradách k velmi neobvyklým chovancům, jsou totiž velice citliví na otřesy, a tak pro ně není snadné vybudovat vhodnou expozici," vysvětluje kurátor savců Pavel Brandl. Kromě izolace od okolního ruchu je nutné v expozici držet také stálou teplotu nad 27 stupňů a vlhkost vzduchu kolem 55 procent.
Rypoš obříRypoši jsou většinou společenští hlodavci žijící v podzemních systémech chodeb. Životu pod zemí jsou skvěle přizpůsobeni, některým druhům docela zakrněly oči, tělo je válcovité a velké dopředu trčící zuby pomáhají razit tunely v půdě. Rypoš obří patří mezi vůbec největší druhy hlodavců, samci mohou velikostí dostihnout i morče domácí. V přírodě se rypoš obří v poměrně hojných počtech vyskytuje na území Malawi, Angoly a Konga. Protože dokážou žít i v zemědělsky využívané krajině, ohrožuje je především lov pro maso. |
Samotnou nádrž, v níž rypoši žijí, odděluje od návštěvníků dvojité sklo tlumící hluk. Speciálně odvětrávaná nádrž stojí na pěnové podložce, která ji dokonale izoluje od okolních otřesů. Před těmi je chráněna i podlaha přípravny, v níž se rypoší domov nachází.
Reakce na otřesy je pro rypoše životně nutná. Vzhledem k podzemnímu způsobu života mají docela slabé zakrnělé oči a musí tak reagovat právě na podněty ve formě otřesů. Chvěje-li se okolní půda, blíží se nebezpečí a je třeba se urychleně ukrýt. Otřesy využívají rypoši i při komunikaci v rámci skupiny, v takovém případě své sdělení bubnují hlavou.
Zoo Praha je v současnosti jednou ze tří zoo v Evropě, která rypoše obří chová. Návštěvníci mohou obdivovat tři samice, vbrzku by je však měl doplnit také samec.
Rypoš obří se může dožít i více než deseti let, tedy věku mezi podobnými tvory neobyčejně vysokého. Zvířata jakoby nestárla. I proto jsou častým objektem bádání vědců, kteří jejich výzkumem mohou obohatit i humánní medicínu.
