Karl Wittgenstein, syn židovského obchodníka, měl bouřlivé mládí. Narodil se v Gohlisu u Lipska, ale jeho rodina se brzy přestěhovala do Rakouska. Měl osm sester. V sedmnácti ho vyloučili z gymnázia a o rok později utekl na celý rok z domova.
Karl Wittgenstein Narodil se 8. dubna 1847 v Gohlisu u Lipska. Měl osm sester a osm dětí mu povila i jeho žena, které říkal Poldi. Jeho syny byli filozof Ludvik Wittgenstein a jednoruký pianista Paul Wittgenstein. |
"S sebou má jen pas, housle a dvě stě zlatých z věna své sestry Anny, která mu je půjčila. V New Yorku střídá jedno zaměstnání za druhým: je číšníkem, také houslistou v kabaretu, na nějakou dobu se stává dokonce kormidelníkem. Je učitelem němčiny, matematiky, učitelem na violu. Nevadí mu, že látku, kterou učí, se sám musí nejdříve naučit; večer před tím," píše František Baďura na webu klubu přátel továrníka.
Ve dvaceti letech se vrátil do Vídně, vysokou školu nedostudoval a zaměstnání dál střídal, ale nikde nebyl spokojený. A spokojení s ním nebyli ani zaměstnavatelé.
Střídal jedno zaměstnání za druhým
"Celý život ho provázela ta vlastnost, že se nebál. Divím se, že si ho ještě nevšiml žádný filmový scenárista," říká Jiří Rezek z Kladna, který před deseti lety založil První klub přátel Karla Wittgensteina v Kladně. Nechtěl, aby se zapomnělo na osobnost, která se zasloužila o rozvoj města a dala místním na dlouhá léta práci.
Továrna na konci 19. století.
Život Wittgensteinovi v roce 1872 změnil nástup do nové ocelárny v Ternitzu, kde začal jako kreslič a skončil jako ředitel. Z mladého rebela se stal muž, který začal brát práci vážně. Oženil se. A jméno jeho ženy je a bude s Kladnem spojováno více než jméno jeho.
"S Leopoldinou Kalmusovou z Dubí u Teplic se seznámili na plese ve Vídni v paláci jeho otce. Byla velmi krásná a vzdělaná a vynikající klavíristka," vypráví Rezek.
Vedle krachující huti postavil novou. Dal tak naději tisícům lidí
V roce 1880 získal Wittgenstein takzvaný Thomasův patent, pojmenovaný po vynálezci, který původní proces přeměny litiny v ocel, pudlování, nahradil modernějším odfosfořením. A v roce 1889 založil v sousedství Vojtěšské huti v Kladně speciální ocelárnu, kterou pojmenoval po své ženě – Poldinu huť. Její podobiznu měla huť i v dobře známém znaku.
Zašlá sláva kladenské Poldovky. Vápenné pece stále chátrají.
"Vojtěšskou huť, která byla těsně před úpadkem, tím zachránil a dal naději tisícům lidí. Dal jim práci a perspektivu na dalších sto let. Za jeho éry pak Kladno získalo statut okresu," připomíná Rezek.
Pryč byl ten podle učitelů nestálý a líný mladík. Tvrdý a nekompromisní podnikatel prodal své podíly ve společnosti v roce 1898. Byl zajištěn a podporoval umělce, třeba Gustavy Klimta a Mahlera. Zemřel 20. ledna 1913.
Za nápadem odhalit ke stému výročí úmrtí zakladatele hutí pamětní desku u vstupu do jedné z částí bývalé Poldiny hutě stojí Rezek. Město po Wittgensteinovi pojmenovalo i náměstí v parku mezi ulicemi Maxe Švabinského, Leoše Janáčka a Václava Rabase.
