„Pánové mi kolegiálně přenechali poslední, nejdelší úsek. Každý z nich poběží deset kilometrů, já ještě 2195 metrů navíc. Ale zvládnu to,“ usmívá se jedenatřicetiletá Frintová. Se svou postavou (168 cm, 50 kg) působí křehce, ve světě triatlonu však platí rodačka z Náchoda za velkou bojovnici.
Proč vlastně poběžíte?
Zapadá mi to do přípravy, ale hlavní příčina je jiná. Poběžíme pro společnost, která podporuje boj proti epilepsii. Tou trpí Dalibor Gondík, který se kvůli nemoci před časem rozhodl změnit svůj životní styl a dal se i na běhání.
V triatlonu dochází při plavání na první bójce k bitvám o pozice, byť zřejmě nechtěným. Je to tak?
Ano, dojde i na facky, rány pěstí, tahání za nohy nebo potápění. A většinou jde o úmysl. První bójka bývá asi 300 metrů od startu, dorazí k ní šedesát závodnic pohromadě, takže se tomu boji většinou nedá úplně vyhnout. A jelikož plavete rychle, tak většinou nestačíte sledovat, kdo vás mlátí.
Nemáte obavy, že by se něco podobného mohlo stát při maratonu?
To ne. A když, tak jen v úvodu může dojít k menším strkanicím. Teď to ale nepředpokládám, na mém posledním úseku už bude pole běžců roztrhané.
Máte za sebou 23. místo na olympijských hrách v Pekingu a 15. z Londýna. Jak na londýnské umístění vzpomínáte?
Jen v dobrém, je to nejlepší výsledek české triatlonistky na olympijských hrách. Ale nebýt předchozích únavových zlomenin, kvůli kterým jsem se do Londýna kvalifikovala jen tak tak a měla i zkrácenou přípravu, možná bych byla i v první desítce.
Od té doby vás únavové zlomeniny netrápí?
Ne, žádnou jsem už neměla, musím to zaklepat.
Nyní už je rozjetá kvalifikace pro hry v Rio de Janeiru. Jak si v ní vedete?
Myslím, že dost slušně. Když jsem se naposledy dívala na kvalifikační žebříček, byla jsem pátá, určitě jsem v nejlepší desítce. I kdyby se, nedej bože, něco přihodilo, tak by mi postup do Ria neměl uniknout, postupuje nejlepších 55 závodnic. Věřím, že bych tam mohla ještě vylepšit výsledek z Londýna, pracuju na tom.
Vaše postava je spíše drobná - kde se v ní berou výkony, které vás řadí do světové špičky?
Sama nevím. Chce to zdravé sebevědomí, houževnatost, vůli vytrvat a jít za svými cíli. Nezní to neskromně, když to říkám?
Určitě ne. Tělesné dispozice jsou ale důležité i v triatlonu, ne?
Jsou, ale kdo sleduje světovou triatlonovou scénu, tak ví, že postavy závodnic se dost liší. Jsou mezi námi statnější holky, ale taky ještě subtilnější.
