Má jednu bílou igelitku, sedm korun, 66 centů. A k tomu čtyři rohlíky a paštiku, které dostal při odchodu z detenčního zařízení Jezová u Bělé pod Bezdězem. Z té Bělé, kde na konci července vypuklo dvakrát za sebou povstání uprchlíků. Následovaly rozsáhlé policejní manévry a na místě zasahovaly policejní posily z pražských speciálních jednotek a několika krajů.
Devětadvacetiletý Maročan žijící od narození v Sýrii Hamid El Filahi obě povstání zažil. Tváří se ale, jako by netušil, o čem se mluví. „No,“ reaguje na všechny otázky. Hlavou střídavě kroutí a kýve. O chvíli později je jasno. Nerozumí nám.
Hamid není v lehké situaci, ale optimismus ho neopouští. Se skromným vybavením míří do Itálie. „Italy there,“ rozhazuje rukama na bělském nádraží. Působí tragikomicky. Při pohledu na něj je zjevné, že vůbec neví, kam se vydat. Je ale zcela odhodlaný dorazit do vysněného cíle.
Když k němu následně přistupuje dvojice policistů, aby zkontrolovala jeho doklady, zkouší se s nimi domluvit arabsky a turecky. K čemu slouží složka dokumentů ve velké obálce, netuší. Rozhazuje rukama, zmateně vytahuje dvojlist závěrečného vyúčtování nákladů spojených s jeho vyhoštěním a za chvíli je volný.
Detenční centrum JezováPočet zadržených cizinců na území České republiky se od poloviny června, poté, co policie kvůli migraci zpřísnila kontroly, vyšplhal už na 1 870 běženců. Jen minulý víkend to bylo 235 osob, za celý minulý týden pak dohromady 372. Většina zadržených migrantů putuje následně do detenčního zařízení Jezová u Bělé pod Bezdězem, jejíž původní kapacita čítala ještě na konci července 270 lůžek. Kvůli přílivu běženců ale následovalo navýšení o 120 míst, do konce roku 2016 se tak počítalo s celkovou kapacitou 400 lůžek. Začátkem srpna však začali hasiči v táboře stavět i stany pro případ, že by bylo nutné přijmout další velkou skupinu uprchlíků. Nyní tábor pojme rovných 700 uprchlíků.  Uprchlický tábor v Bělé-Jezové na Mladoboleslavsku. |
„Italy, there?“ ptá se znovu. Je zřejmé, že jsou to jedna z mála slov, která angličtinou se silným přízvukem svede vyslovit.
Spolu s dalšími dvěma běženci Hamida přivezly policejní dodávky. V Česku už dál nesmějí zůstat. Ale ani nechtějí.
Hamid do Česka podle svých slov dorazil z neděle 21. na pondělí 22. června. Do Jezové ho policie převezla o den později.
Dostal se sem kamionem. Přesněji řečeno schovaný v podvozku návěsu kamionu. Vydržel na tomhle extrémně nebezpečném místě dvacet šest hodin, než ho na konci června zadržela česká policie.
„Here,“ ťuká propiskou Hamid na pomačkaný papír, na který kreslí jednoduchý obrázek kamionu a upřesňuje místo, kde se schovával.
Takhle prý cestoval přes Turecko, Bulharsko, Rumunsko a Maďarsko až do České republiky, kde byl následně zadržen.
„Romania, police,“ naznačuje Hamid a doplňuje gesta značící pouta na rukou. Víc není schopen vysvětlit. Jak se z Rumunska dál dostal, není jasné.
Má u sebe ještě obálku, na které stojí v kroužku jeden údaj. V kroužku označená suma sedm korun, všechny Hamidovy české peníze. Vlastně všechno, co má, pokud nepočítáme jeho oblečení.
Opranou bundu, staré kalhoty, tričko, na nohou roztrhané páskové pantofle, a bílou igelitku z Jezové, ve které má jídlo – čtyři rohlíky, paštiku, dvě sušenky a 1,5litrovou lahev s pitím. „No little,“ kroutí odmítavě hlavou při odpovědi na otázku, jestli toho není na tisícikilometrovou cestu málo.
„Milano,“ dodává a komplikovaně se snaží vysvětlit, že cestuje za přáteli. Ženu ani děti prý nemá. Naopak má ale, alespoň jak tvrdí, italský azyl. Jak by to dokázal a jak to, že se ocitl znovu v Česku, vysvětlit nedokáže. To mluvčí cizinecké policie Kateřina Rendlová o údajném azylu v Itálii pochybuje.
„Pokud by požádal v Itálii o azyl, nedovedu si vysvětlit, jak by se ocitl u nás,“ uvažuje. Ke lhaní má ale Hamid dobrý důvod. Celý život prožil v Sýrii, kterou právě sužují boje občanské války. Pokud by v zemi zůstal, dost možná nepřežije.
Průvodce Anwar
Hamid nakonec na peroně všechny kontrolované dokumenty vytahuje a po vzoru Syřana Anwara, se kterým přijel, je chce vyhodit rovnou tady. Proč to dělá, neví. Mezi všemi složkami je však i jedna, která rekapituluje jeho pobyt v detenčním zařízení v Jezové.
Hamid tady dluží podle všeho hodně peněz. Náklady spojené se správním vyhoštěním policie v jeho případě vyčíslila na částku něco kolem 14 tisíc korun. Jen na ubytování je to více než sedm tisíc, podobné je to se stravným, šest a půl tisíce.
Anwar vypadá docela jinak než Hamid. Je čistý, má značkové oblečení, je čerstvě oholen, disponuje značným finančním obnosem v eurech. Působí rozvážně, umí trochu anglicky a na rukou má vytetovaného Ježíše Krista. „Christian,“ opakuje několikrát a přitom si prstem poklepává na krk, kde má vytetovaný ještě křesťanský kříž.
Naráží tím na fakt, že není muslim, a proto ze Sýrie utekl. „Problem,“ říká anglicky a prsty znázorňuje konflikt mezi syrskými křesťany a Islámským státem. Hamid postává opodál opřený o sloup, ruce v roztrhaných kapsách.
„Yes,“ jenom přikyvuje. Je zřejmé, že příliš neví, o čem je řeč. Jakmile od Anwara slyší slovo „problem“, zbystří a rozhlíží se kolem sebe. Na to, aby věděl, že má před sebou nelehkou budoucnost, nemusí mít bujnou představivost.
Ačkoliv nemá takovou výbavu jako Anwar a vůbec netuší, na kterém nádraží se vlastně nachází, protože to nedokáže přečíst, neumí slovo česky, anglicky ani německy, odhodlání mu nechybí.
Těsně před pátou, když z amplionu hlásí příjezd vlaku směr Praha, mu Anwar přihodí do kapsy ještě několik syrských mincí na přilepšenou a na lístek, když poprvé pojede uvnitř vlaku, a Hamid bez rozmyslu, ale s úsměvem na tváři naskakuje do vlaku na Mladou Boleslav.
Ten pak pokračuje dál do Prahy. Tedy směrem, kterým Hamid chce. Do Itálie. Mává na rozloučenou a doufá, že do 30. srpna, do kdy musí republiku opustit, se mu podaří bez problémů dostat za hranice.
7. srpna 2015 |
