Podle verdiktu šlo o pokus vraždy, nicméně mladíkovi byl uložen trest pod spodní hranicí příslušné trestní sazby.
„Mohlo dojít k ohrožení života napadené. Snížení trestu je přiměřené vzhledem k okolnostem, následkům činu, lítosti obžalovaného, jeho nízkému věku i posudkům znalců psychiatra a psychologa,“ zdůvodnila mimo jiné verdikt předsedkyně senátu Naděžda Bittnerová.
Šlo o zákeřný útok, nikoli jen zastrašení, zdůraznil v závěrečném návrhu státní zástupce Zdeněk Čermák. „Útok směřoval k úmyslu usmrtit. To se nestalo jen shodou šťastných náhod,“ zdůraznil mimo jiné žalobce. Podle něj o mladíkově vině svědčila i řada důkazů.
Mimo jiné šlo o výpověď napadení ženy, která Karla V. jako útočníka označila hned při tísňovém volání poté, co byla zraněna. DNA oběti kriminalističtí technici našli na botách obžalovaného a noži, který policie zabavila pár okamžiků po napadení. Státní zástupce pro mládence žádal 13 až 14 let za pokus vraždy, spáchaný s předchozí rozvahou.
„Otázkou je, zda šlo o pokus vraždy. Podle mne pro to neexistuje jediný přímý, ani nepřímý důkaz,“ zdůraznila naopak advokátka Karla V. Podle ní jde o stabilně neúspěšného jedince, šikanovaného svým okolím, který přestal rozlišovat realitu a jednat racionálně.
„Nebyl schopen rozlišit, k čemu povede nákup rukavic a nože. Jedná se o introverta, který všechnu ublíženost světa ponechával v sobě, až vytryskla tím nejhorším možným způsobem,“ zdůraznila obhájkyně. Podle ní oběť v Karlu V. byť nechtíc vyvolala emoce, pak jej v práci ponižovala.
Advokátka proto požadovala, aby soud vynesl mírný trest například jen podle paragrafu o zabití či těžké újmě na zdraví. „Lituji toho, co se stalo, chtěl jsem ji jen vystrašit. Nevím, jak se to mohlo stát,“ pronesl na závěr hlavního líčení Karel V.
Vinu házel na oběť
Dlouhodobě selhával v zaměstnání, hromadilo se v něm napětí, měl zkreslené vědomí. Tak ve svém posudku hodnotil obžalovaného psychiatr Vlastimil Tichý. „Vinu za svá selhávání přenášel na oběť. Žil mstou proti poškozené, v jeho jednání převážili emoce,“ vysvětlil Tichý.
V době krvavého útoku měl Karel V. podle znalce rozpoznávací schopnosti zachovány, ovládací však snížené. Netrpí duševní nemocí, ale jednal v afektu, impulzivně. Vzhledem k jeho osobnosti psychiatr navrhl pro mladíka ochrannou psychiatrickou léčbu ambulantní formou.
Podle verdiktu si muž na svou bývalou kolegyni a šéfovou z boleslavské automobilky počkal letos v noci 6. ledna na jednom z mladoboleslavských sídlišť. V obchodním domě si před tím koupil rukavice a nůž. Když žena mířila ke svému vchodu, napadl ji.
Během útoku inkasovala čtyři či pět ran do krku a zad. Jedna rána těsně minula krkavici. „Šel se mnou asi 150 metrů. Chtěla jsem, aby mne nechal. Pak to šlo všechno strašně rychle,“ vzpomínala napadená na atak. Z místa činu Karel V. utekl, krvácející a vyděšenou ženu sanitka odvezla do nemocnice. Dodnes chodí na psychoterapie, má strach.
Policisté uprchlíka dopadli na ubytovně, kam se přestěhoval od rodičů den před tím, pár minut po činu. Nechal se v klidu zatknout a vydal jim zbraň.
Láska anebo šikana
Za útokem mohla stát neopětovaná láska, kterou dělník ženě několikrát vyznal a stvrdil i drahým dárkem, nebo pocit šikany. Starší kolegyně se totiž stala jeho šéfovou a Karel V. měl pocit, že mu ubližuje. Nešlo o první napadení, Karel V. na šéfku zaútočil již v září předchozího roku.
Tehdy se ženu pokusil shodit v továrně ze schodů. Posléze byl jen přeřazen na jinou výrobní linku k jinému šéfovi. Vedoucí totiž jeho vyhazov kvůli nesmyslnému ataku nežádala, nechtěla mladíkovi komplikovat život. Poté Karla V. viděla až v osudnou lednovou noc.
Za pokus vraždy Karlu V. hrozilo 12 až 20 let za mřížemi, pondělní verdikt není pravomocný, lze se proti němu odvolat k Vrchnímu soudu v Praze.
