Zastupitelstvo Prahy schválilo loni v březnu odkup stadionu Ďolíček, k podpisu smlouvy by mělo dojít kvůli dohadům mezi Prahou 10 a magistrátem až nyní. Jak jste to vnímal?
Docházela nám už trpělivost a měli jsme připravený i náhradní plán. O pozemek, kde stadion stojí, byl totiž zájem mezi developery. Nepočítali však s dalším využitím stadionu. Pokud bychom jim ho prodali, strhli by ho a v budoucnu by zde vznikla nová výstavba.
Kolik bylo dalších zájemců, nabízeli vám více?
Ano, nabízeli nám víc peněz než magistrát. Bavili jsme se o cenách, které by neměly klesnout pod 135 milionů korun. Zejména za poslední dva roky se na nás obrátilo asi šest společností, z toho byli tři skutečně solidní zájemci.
Proč jste se tedy nakonec rozhodli pro prodej hlavnímu městu?
Udělali jsme to proto, aby tady klub zůstal. Pro nás je lepší, když nebudeme spojováni s tím, že zde zanikne tradice klubu s dlouhou historií. A naopak přispějeme k jeho dalšímu rozvoji. Pro nás to má hodnotu.
Nechtěli jste prohlášením o dalších zájemcích spíše přinutit magistrát k rychlejšímu jednání?
Taktizování to nebylo, zájemci skutečně byli. Jednání s Prahou 10 a později i s magistrátem se ale příliš vlekla, proto se začali ozývat developeři.
Proč jste se vůbec rozhodli Ďolíček prodávat?
Naše společnost funguje, aby vytvářela zisk. Jenže stadion provozujeme v neziskovém režimu. Nemovitost je v hodnotě přes sto milionů korun. Aby se vrátily pořizovací náklady, musel by být nájem výrazně vyšší (v současnosti činí méně než 1,5 milionu korun ročně, pozn. red.). Minimálně posledních šest let proto nahlas říkáme, že je potřeba to řešit. A pokud by nenastala změna, muselo by dojít k zániku stadionu.
Co v tuto chvíli ještě brání, abyste stadion Praze prodali?
Nyní je to už v zásadě jen administrativní záležitost. Průběžně jsme dolaďovali znění smlouvy a ještě čekám na vyjádření z magistrátu, protože jsem jim posílal několik drobných připomínek. Na textu jsme ale dohodnuti. Z naší strany jsme všechny podmínky splnili loni na jaře a od té doby víceméně čekáme. Poslední podmínkou je schválení budoucí nájemní smlouvy mezi Prahou a klubem. To je na programu zastupitelstva ve čtvrtek, proto věříme, že několikaletá jednání budou dovedena do zamýšleného konce, aby jeden z našich předních klubů a jeho četní fanoušci měli zajištěno stabilní herní prostředí.
Lukáš Eichinger
|
Kdy by mělo dojít k samotnému podpisu kupní smlouvy mezi společností Bohemians Real a hlavním městem?
Naše strana je připravena smlouvu podepsat hned po jednání zastupitelstva ve čtvrtek. Zatím ale není dohodnutý žádný termín společné schůzky.
Za jak dlouho po podpisu smlouvy bude moci Praha začít nakládat se stadionem?
Je to normální převod nemovitosti, proto počítám, že proběhne do měsíce od podání návrhu na vklad. Pokud vše dobře dopadne, mohlo by se tak stát začátkem března.
Na kolik nakonec vyjde městskou pokladnu nákup Ďolíčku?
Řekli jsme, že stadion prodáme za 134 milionů korun. Magistrát si následně nechal zpracovat znalecké posudky a vyšla mu cena 121 milionů korun. Proto jsme se dohodli s fotbalovým klubem, že bude kompenzovat rozdíl. Z veřejných prostředků proto půjde pouze suma 121 milionů korun.
Objevily se informace, že i tak je cena příliš vysoká. Bývalý majitel FC Bohemians Praha Michal Vejsada serveru Lidovky.cz řekl, že je reálná hodnota stadionu o 20 milionů nižší.
Jsou to hlouposti, Praha si nechala udělat aktuální znalecký posudek. My navíc prodáváme za méně, než je tržní cena, o které jsme se bavili s dalšími zájemci. Pan Vejsada není ekonom ani odborník, sám se v minulosti pokoušel od nás stadion koupit, ale nikdy neuspěl.
V roce 2014 jste však byli blízko dohodě s městskou částí, kdy byste výměnou za stadion dostali sousední pozemky v hodnotě 60 milionů korun a navíc doplatek 49 milionů. Celková hodnota by tak byla jen 109 milionů, což je výrazně méně než dnes.
To ale přece byla úplně jiná situace. Směnou jsme měli získat pozemek se stavebním povolením. Už tehdy jsem prohlásil, že je sice cena podhodnocená, ale vzhledem k možnosti rozvoje vedlejšího pozemku jsme byli připraveni k dohodě přistoupit.
Jste fanouškem fotbalových Bohemians 1905?
Ano, jsem. Klub mám rád. Nejsem skalní fanoušek, který by nevynechal zápas. Ale když mám čas a možnost, tak rád zajdu. Doufám, že fanoušci nebudou mít důvod, aby mě neviděli rádi, a budu dál na fotbal chodit.
Jak je složité prodávat něco, co mnozí nevnímají pouze jako obchodní artikl? Lidé považují zachování Ďolíčku za veřejný zájem. Brali jste tento aspekt v úvahu?
Brali jsme to velmi vážně a byl to i jeden z důvodů, proč jsme i přes výrazné průtahy preferovali obchod s městem. Když se řekne Praha 10, všem se vybaví Bohemians a Slavia. Nechtěli jsme tratit, ale zároveň jsme si říkali, že bychom tento aspekt měli zohlednit.
Prodej stadionu řešíte přibližně šest let. Jaké bylo jednat s různými politickými reprezentacemi, které se za tu dobu vystřídaly v Praze 10 i na magistrátu?
Bylo to rozhodně složitější jednání než v soukromé sféře. Tady nerozhoduje zdaleka jeden člověk, navíc se politici střídají. Takže stále jednáte s někým jiným, kdo má často jiný postoj než jeho předchůdce. Mnohdy jsme se pak dostali znovu na úplný začátek.
Kolik jste dosud investovali do stadionu?
Celková částka za dobu, kdy Ďolíček vlastníme, je přes 30 milionů korun. Bylo například instalováno nové osvětlení, sedačky a podobně.
