Jan Koubek
Hlučná samota (Záhřebská 14, Vinohrady)
Vždycky jsem rád chodil na Vinohrady a rád jsem tam zašel na něco dobrého k jídlu a pití. Mým tipem v této lokalitě je restaurace Hlučná samota. Už podle názvu je zasvěcena Bohumilu Hrabalovi, a proto je mi jako jeho obdivovateli tato restaurace ještě sympatičtější.
V kuchyni tu mají od každého něco, ale není to na škodu. Vždycky jsem se tady dobře najedl. Kdo nemá rád pražskou pivní klasiku, dá si tu třeba postřižinskou jedenáctku. Je to podnik spíše klidnější, ale ani večírku se tu rozhodně nebrání.
Iveta Benáková
Lokál (Dlouhá 33, Staré Město)
Miluji českou kuchyni, ať se o ní říkává, že je těžká... Ano, je, ale občas se těším na tu chvíli, kdy neodolám a dám si ji. Pokud jsem v centru a můžu si vybrat, mířím do Lokálu v Dlouhé. Vymazlený řízek na másle, který i přesto jen křupe a neteče z něj spousta tuku, nebo také na másle dělaný smažák s domácí tatarkou. K tomu všemu pivečko čepované jako šnyt, mlíko či hladinku, jak kdo má rád.
Dokonce i když procházíte kolem později večer a přepadne vás hlad, není k zahození dát si domácího utopence nebo tlačenku. Možná si zdánlivě trochu připlatíte, ale za tu kvalitu mi to stojí. I za tu péči, že když kolem vás projde číšník a vidí, že máte ke zbylým knedlíkům u guláše málo omáčky, hned nabídne, že vám ji přidá.
Lokálů je po Praze víc, ale tento mám nejradši. Vytkla bych mu jen dvě věci. Za prvé prostor, ve kterém se nachází, je velká nudle vedoucí hluboko dozadu a stoly jsou mnohdy dost blízko u sebe. Za druhé, a to je možná horší, ukořistit tam bez rezervace místo bývá často problém, evidentně nejsem sama, kdo to tam má rád...
Jan David
Hliněná bašta (Újezdská 619, Průhonice)
Když mám chuť na rybu nebo na pořádné maso. Když mám chuť pozvat do restaurace někoho, koho mám rád tak, že sáhnu hlouběji do peněženky. Pak zajedu do Hliněné bašty v Průhonicích.
Ojedinělý koncept stavby nabízí útulný interiér ve dřevě, milou obsluhu, terasa je nad vlastním rybníčkem, na kterém se v létě pohupuje pramička. Tu mají rády děti, stejně jako trampolínu za vodou, takže u stolů bývá poklidně. Cítím se tu hezky jako na romantickém venkově, zároveň restaurace nabízí kvalitu příjemných pražských podniků. Už mix vlastního pečiva k předkrmům je parádní, a když v sezoně narazím na kaldoun, tak jásám.
V obřím akvárku hned u vchodu humři pozorují, jestli je nesníte zrovna vy. Všechny ryby tu mají čerstvé. Ale mým snem je nechat si tu ugrilovat celé jehně nebo sele, i to mají v nabídce. Tady mě to baví, i když současná vánoční výzdoba připomíná spíše lunapark. Ale děti to mají rády a aspoň to za brzké tmy nepřehlédnete, pokud jedete poprvé.
Filip Jaroševský
Barabizna (Pod Špitálem 363, Zbraslav)
Těm, kteří si jsou ochotni za dobrou baštou udělat malý výlet, doporučuji restauraci Barabizna, kde se zaměřují na mexickou a provensálskou kuchyni. Já osobně od nich miluju hovězí steaky, které umějí na tisíc způsobů, nebo třeba quesadillu. K tomu si připočítejte dobré pivo, kuřácké i nekuřácké prostředí a příjemnou obsluhu. Jen pozor na digestivy pro opravdové kovboje. Štafeta tequily, maggi a citronové šťávy s názvem petrolej není pro každého :-)
Pavel Urban
Albero (Počernická 631/89, Malešice)
Příjemné a klidné prostředí této rozlehlé restaurace mě vždy vytrhne z každodenních starostí. A možná trochu paradox je, že sem často jdu kvůli jedné z nejlepších plzní v Praze. Oblíbil jsem si zde především vepřovou panenku v hořčičné omáčce a se skvělými domácími těstovinami, ale od listopadu tu mají nový jídelní lístek, kde už ji nenajdete.
Přesto neuděláte chybu s žádnou volbou těstovin a pochutnáte si také na výtečné pizze, jejíž nabídka je velmi pestrá. Kromě úžasného piva zde mají i výborná moravská a italská vína. A ceny jsou zde přátelské, stejně jako místní prostředí k dětem a vůbec každému návštěvníkovi.
Petr Holeček
Bosna Grill (Havlíčkovo náměstí, Žižkov)
Kila skvěle upraveného mletého masa, geniální zapékané misky a čerstvá zelenina. Balkánská kuchyně z vás udělá tlusťocha. Když neprasknete, zbude místo na černé kafe, co vás vrátí mezi živé. Malinké bistro Bosna Grill na Havlíčkově náměstí na pražském Žižkově je jako vytržené i s kořeny ze Sarajeva a zašoupnuté o tisíc kiláků severněji mezi staré žižkovské domy.
Čistě bosenská gastronomie v Česku zabírá sice jen dvacet metrů čtverečních i s kuchyní, záchodem a barem, zato je na Žižkově už od roku 1998. „Dřív tady byla zaplivaná herna. Předtím, než ji naši dali dohromady, měli pronajatou kuchyni v jedné pizzerii,“ vzpomíná majitelka Nermina. „Tátu vyhnala z Bosny válka. Než aby bojoval v nesmyslné válce, opustil tři hospody a utekl v roce 1993 do Německa. V Praze pak potkal kamaráda, našel si práci a přijeli jsme za ním. Vzpomínám si, jak jsme spali na taškách jako bezdomovci, to nebyla dobrá doba,“ říká.
V nabídce je všechno typické pro bistra v Bosně, domácí chleba lepina, taky grilované mleté maso alias čevapi, placky pljeskavice a domácí ajvar, specialita z papriky, lilku, česneku a chilli. Ceny nejsou zcela lidové, ale aspoň víte, že platíte za kvalitní maso. Třeba pljeskavice vyjde asi na 120 korun.
Lucie Poštolková
Madame Lyn (Šafaříkova 18, Vinohrady)
Menší, ale útulnou vietnamskou restauraci Madame Lyn mi ukázala kamarádka. A zasvětila mě tak do vietnamské kuchyně, které jsem propadla. Z nachlazení nebo kocoviny mě zaručeně dostane polévka pho – vývar s kuřecím či hovězím masem, nudlemi, klíčky, citronem a chilli papričkami. Podobný říz má i tom yun.
Pokud jste na sladké, nebojte se a vyzkoušejte netradiční chutě, jako je smažený banán v kokosovém mléce nebo rýžové koláčky s kokosem a fazolemi. Milá obsluha a přiměřené ceny s poledními meníčky dotvářejí kolorit mé oblíbené restaurace.
