Když se na Litochlebském náměstí na Jižním Městě rozhodovalo o revitalizaci tamního parku, místní radnice, ještě pod vedením exstarosty Dalibora Mlejnského, řešení pojala poněkud svérázně.
Součástí nové podoby parku měl být stometrový mrakodrap plný kanceláří. Občanské spolky a sdružení poukazovaly na podezřelou benevolenci jihoměstské radnice k firmě, která jej chtěla stavět. Spor se táhl roky a až soud zrušil úpravu územního plánu a grandiózní projekt ukončil.
V kauze kromě politiků figurovali i úředníci, třeba dnes hojně zmiňovaný architekt Jan Kábrt, který o stavbě rozhodoval z titulu vedoucího odboru územního rozvoje Prahy 11. Teď má Jan Kábrt šéfovat odboru územního rozvoje pražského magistrátu, což provázejí rozpaky a koaliční spory.
Kauza Litochlebského náměstí a jí podobné nemusí přitom být jediný sporný moment v Kábrtově životopise. Podle dokumentů, které má redakce MF DNES k dispozici, se za minimálně neobvyklou dá označit cesta, jakou tento vysoce postavený úředník před lety získal devadesátimetrový obecní byt na Jižním Městě.
„Podle mého názoru byla privatizace bytu pana Kábrta v hrubém rozporu s pravidly privatizace bytového fondu,“ tvrdí nynější starosta Prahy 11 Jiří Štyler.
Příběh architektova bytu se začal odvíjet v roce 2008, krátce poté, co nastoupil na úřad Prahy 11. Tehdy si požádal o pronájem v takzvaném veřejném zájmu. Protože pracoval jako vedoucí jednoho z klíčových odborů, dá se tento krok pochopit.
Zvlášť když Jan Kábrt v žádosti uváděl, že půjde o nájem na omezenou dobu, po čas výkonu funkce. Po jejím skončení se podle textu chtěl odstěhovat zpátky do obecního bytu v Praze 15, kde měl tehdy hlášené trvalé bydliště.
Rychlá změna pravidel
Jan Kábrt evidentně změnil názor, protože o pět let později původně služební byt 4+1 kupuje za zhruba 1,2 milionu korun. Samotná kupní cena problematická zřejmě není, byť tržní ceny podobných nemovitostí jsou v dané lokalitě nejméně trojnásobné - stávající nájemníci mívají v privatizaci výhodnější podmínky.
Zajímavý je postup transakce. Městský byt původně k privatizaci určený nebyl, to se změnilo až s novými zásadami prodeje jihoměstských obecních bytů v roce 2011. Shodou okolností měsíc před jejich přijetím získal Kábrt místo smlouvy na omezenou dobu smlouvu na dobu neurčitou. To je v celém příběhu zásadní, protože mu to umožnilo zúčastnit se privatizace.
Zvlášť pozoruhodné je, že o této klíčové změně rozhodli jihoměstští radní navzdory několik měsíců starému stanovisku bytové komise, která tuto změnu nedoporučila.
„Jelikož k převodu došlo na poslední chvíli, časová souvislost se zde jeví jako jasně účelová,“ upozorňuje právní expert Miroslav Hájek ze společnosti Vilímková Dudák & Partners.
„Navíc podle zásad privatizace obecních bytů MČ Praha 11 musel každý nájemce podmínky pro převod bytu do soukromého vlastnictví splňovat už v roce 2006. A jednou z těchto podmínek byla i nájemní smlouva na dobu neurčitou. Ale vůbec první nájemní smlouvu k bytu, navíc pouze na dobu určitou, Jan Kábrt získal až v roce 2008,“ dodává Hájek.
Sám Kábrt na privatizaci bytu nic neobvyklého nevidí. „Byt jsem privatizoval, ale vše proběhlo standardní cestou,“ reagoval s tím, že má v ruce právní rozbor z doby koupě, který říká, že postupoval podle zákona.
„Rozhodovala o tom komise. Vzdal jsem se lepšího obecního bytu v Praze 15, který jsem měl pronajatý dávno před rokem 2006, proto jsem se mohl privatizace zúčastnit,“ vysvětluje.
Jenže i když se Kábrt vzdal obecního bytu v Praze 15 s mírně větší výměrou, není pochyb o tom, že transakce s jihoměstským bytem byla pro něj výhodná. Původní byt v Praze 15 se totiž privatizovat neměl a dodnes zůstává v obecním vlastnictví.
„Možnost zneužití pozice a využití interních informací k získání výhody by bylo nepochybně v rozporu s etikou. Nicméně pokud městská část Praha 11 nemá dodatečnou interní právní úpravu této problematiky, nedošlo nejspíš k porušení zákona či podzákonného právního předpisu,“ dodala právní asistentka Transparency International Markéta Nováková.
