Stovky cizinců za zamřížovanými okny, ostnatým drátem a žiletkovým plotem pod dohledem policie čekají, až je z Jezové pustí. Pobyt tam je pro ně nedobrovolné zdržení při cestě do vysněného Německa. Je to vězení, které musí snášet.
„Někdy plivou po ostraze. Nemůžou ven, a tak za to můžou všichni, kdo jsou na dosah,“ říkají dvě zaměstnankyně zařízení. Redakce jejich totožnost zná, ale rozhodla se ji neuveřejnit. Zdejší zaměstnanci totiž nesmějí o své práci s nikým mluvit. Nařizuje jim to pracovní smlouva.
Dvě ženy, říkejme jim třeba Marie a Darina, však podle vlastních slov čelí v posledních měsících takovému tlaku, že se rozhodly promluvit.
„Děti běžně kálejí na podlahu pokojů. Matky požadují, aby to odklidily uklízečky,“ říká Darina. Prý už si zvykla i na nadávky. K těm se cizinci uchylují hlavně ve chvíli, kdy někdo nesplní jejich požadavky.
Lidé nosí obnošené oblečení, to cizinci odmítají
„Žádají mě třeba o okamžité propuštění. Já jim ale pomoct nemůžu, není to v mojí kompetenci. A oni pak dělají scény, dohadují se a křičí na nás,“ říká Darina a pokračuje:
„Neplatí to pro všechny, ale jsou nevděční. To mi vadí. Obnošené oblečení nechtějí. Lidé to sem nosí a oni to odmítají. Chtějí po nás nové. Prý ho dostávali i jinde včetně peněz, aby šli dál do Evropy.“
Problém je také s jídlem. Na českou stravu nejsou běženci zvyklí, a tak jim často nechutná. Podle obou žen se přesto kuchaři snaží vyjít klientům vstříc. „Muslim musí mít krávu, ne prase, Ind zase prase místo krávy, jsou tady vegetariáni, vegani.“
Ani v dalších ohledech pro ně pobyt v Jezové není nepohodlný. „Klienti mají plazmovou televizi v každém patře. Funguje do jedenácti večer,“ říká Marie. Podle toho, jaké je klient národnosti, pak volí programy. Ruské či arabské, stačí si vybrat. Jenže televize s sebou nese i negativa. „Když uprchlíci vidí, co se děje, chtějí ven,“ doplňuje Marie.
Kapacita Jezové se z původních 270 míst zvýšila na 700. V současnosti je zde podle oficiálních údajů ministerstva vnitra asi 490 cizinců, převážně Syřanů a Afghánců. „Jenže dřív jich tady průměrně bylo tak sto,“ upozorňuje Marie, že při současném stavu nedokáže nával práce zvládnout.
Pracovnice by chtěla pomoc psychologa, nárok ale nemá
„Ten nápor byl teď obrovský,“ doplňuje Marie a zmiňuje zaměstnance na příjmu. Říká jim nonstopáři. Jsou to ti, kteří cizince po příjezdu do tábora přijímají. „Nonstopáři už nemůžou. Když přicházelo denně čtyřicet běženců, hroutili se. Proto se teď zaměstnanci v táboře hodně střídají,“ zmiňuje Marie.
Dokonce přiznává, že by za současné situace stála o pomoc psychologa. Od zaměstnavatele ale na ni nemá nárok. „Psychologické služby správa uprchlických zařízení poskytuje našim klientům, tedy cizincům,“ zní ústy Gabriely Vaňkové z tiskového oddělení ministerstva vnitra odpověď na otázku, zda správa takový bonus svým lidem poskytuje.
I přes to všechno ale Darina tvrdí, že ji práce baví. To je totiž její hlavní motivace, aby na místě zůstala. Finanční ohodnocení podle ní není valné, odměny dostávají zaměstnanci tak jednou za půl roku.
„Někdo bez praxe dostane tak dvanáct tisíc hrubého. Žádný chlap vám sem nepůjde. Údržbáři jsou tady samí důchodci. Za to rodinu nikdo neuživí,“ popisuje. Další benefity za náročnou práci? Skoro nic. „Dostali jsme teď nějaké vitaminy. A konečně nám nabídli očkování proti žloutence,“ doplňuje Darina.
Navíc se podle tvrzení obou žen počet zaměstnanců nezvýšil, přestože cizinců je v zařízení mnohem víc. „Padáme na hubu a neděje se nic. Řeknou nám, ať si vezmeme dovolenou, jenže na tu nemáme,“ podotýká Darina.
Správa uprchlických zařízení, pod niž Jezová patří, však s tvrzením zaměstnankyň nesouhlasí. „Devět lidí odešlo, nabíráme ale nové. V Jezové pracuje o čtyřiadvacet lidí víc než před čtyřmi měsíci,“ uvedla mluvčí ministerstva vnitra Gabriela Vaňková.
Kolem chování uprchlíků koluje celá řada fám. Řadí se mezi ně například to, že často páchají demonstrativní sebevraždy, nezřídka se pokouší o útěk a bývají nakažení tuberkulózu.
„Výhrůžku podříznutím jsem viděla jednou. Co vím, o útěk se pokoušejí minimálně. Dobře v tomhle fungují kynologové. Psů se cizinci hodně bojí,“ tvrdí Darina.
Bitky jsou hlavně kvůli cigaretám a náboženství
Tuberkulóza podle žen v táboře není a potvrzují to i oficiální zdroje. „Informace týkající se zvýšeného výskytu TBC v Jezové se nezakládají na pravdě,“ sdělil MF DNES už dříve ředitel správy uprchlických zařízení Miloslav Koudelný.
To však neznamená, že nemoci v táboře nejsou. „Žloutenka, syfilis, kapavka,“ vyjmenovává Darina. Údajně i HIV pozitivní. Zaměstnanci v budovách ale podle ní strach mít nemusí.
Cizinci totiž hned po příjezdu do tábora odcházejí na izolaci, projdou lékařskou prohlídkou a odvezou se do nemocnice v Mladé Boleslavi na rentgen. „Když je tohle v pořádku, pustí je mezi ostatní a mezi nás,“ dodává Darina.
Teprve pak je ubytují. Muže a ženy s dětmi zvlášť. Někdy se rozdělují i podle národnosti nebo náboženství – kvůli bezpečnosti. Pokud dojde ke rvačce, týká se to hlavně mužů. Důvodem bývají krádeže cigaret nebo náboženské spory.
