“Je to už šestý lev, o kterého se tu staráme,” říká o bílém mláděti provozovatel Antonín Hnízdil. Pak se ozve lví řev. Je to ale jen nastavené zvonění v jeho mobilu.
Od dlažby na zemi je slyšet zvláštní cvakání. Kolem jde na procházku drobný pásovec, kterého před chvílí vyndali z výběhu.
Největší hvězdou posledních dvou měsíců je však bílé lvíče. Přes den bývá tady, od odpoledne se o něj stará Magdalena Žohová, která malého George vozí na noc k sobě domů. Ostatně, není lví chůvou poprvé.
“Předchozí lvici Lefinku jsem musela odhánět od voliér,” vzpomíná milovnice exotického ptactva a velkých papoušků.
“Nejhorší byla situace s hejnem handicapovaných žaků, protože ti se na ni naučili volat jménem - Lefinko, Lefi, pojď sem, póóójď - a to už jsem jí těžko vysvětlovala, že tam nemá chodit. Ale nijak na ně neútočila, jen si je prohlížela,” směje se žena s Georgem v náručí.
Z čivav si dělá pinkací míčky
Mládě vypadá jako roztomilý plyšák a nechá si líbit všechno hlazení. Víc než papoušci ho v domácím prostředí zajímá toulavý pes Bobeš, ale hlavně tři malé čivavy.
Péče o lvíčeMagdalena Žohová se snaží vycházet z přirozeného života v přírodě. “Trochu jen usměrňuji, aby byl lev aspoň částečně ovladatelný do té doby, než bude ve velkém výběhu s ostatními. V prvních týdnech potřebují blízký kontakt nahrazující péči matky-lvice a sourozenců. Proto ho máme neustále u sebe i v noci,” zmiňuje. |
“Ale s nimi má zakázáno si hrát, protože si z nich dělá pinkací míčky,” zmiňuje Žohová.
Přes den je George v Zoo Terárium v Dubči. “Pro mě je to jako odložení děcka do školky. Během té doby se snažím stihnout svoji práci v zaměstnání a nakoupit. Odpoledne ho vyzvednu a už jedeme rovnou domů,” vysvětluje Žohová.
Lvíče je zvyklé pobíhat volně po domě i po zahradě. “Chvíli si pohraje s plyšáky, balony, záclonami, ukradne oblečení ze sušáku a odejde do prvního patra, vyhrabe se dceři do postele a usne,” usmívá se. George už je dokonce velmi čistotný a chodí se venčit na zahradu.
Nejtěžší je podle Žohové moment, když už je lvíče zhruba v půl roce příliš velké a divoké a musí ho odvézt do venkovních ubikací v Bioparku Štít u Chlumce nad Cidlinou.
“Je dojemné, jak mě Lefinka vítá, když přijedu. Dneska jí je sedm měsíců, váží skoro padesát kilo a její divoké mazlení je dost drsné,” podotýká.
Lvíček se narodil páru v útulku pro stará zvířata
Kde se vlastně vzal bílý lvíček na okraji Prahy? “Je z útulku pro stará nebo opuštěná zvířata v Polsku, kde se náhodou sešel pár starých bílých lvů a na stará kolena se jim povedlo upíchnout George,” říká provozovatel terária v Dubči Antonín Hnízdil.
“Lvice by se o něj starala, ale neměla mlíko. Chovatelé následně zjistili, že je nad jejich možnosti starat se o mládě, protože jsou zařízeni pouze na stará zvířata,” zmiňuje.
Zvířata v péčiK vidění jsou v Zoo Terárium Dubeč třeba gubdy saharské, prapodivné myši z pohoří Atlas. Kromě sbírky jedovatých hadů jsou tu nechtěná zvířata. “Třeba leguány bych si nepořídil, protože vím, jak je chov náročný,” říká provozovatel. |
Lidé ho prý často podezřívají, že velké šelmy někde kupují, aby zvýšili atraktivitu zoo.
“Ale to tak není. Je to práce na 24 hodin denně a každý není schopný to dělat. Naštěstí to už máme díky zkušenostem zmáklé,” tvrdí Hnízdil s tím, že se v zoo-branži znají všichni po celé Evropě.
Nápad na založení zoo prý dostal už dávno. “Měl jsem moc plazů a drápkaté opice, se kterými jsem začínal před třiceti lety. Vymýšlel jsem, co dělat, a napadlo mě, že je chci ukázat lidem. Udělali jsme si licenci na provoz zoo a vystavujeme víc než dvacet druhů exotických zvířat,”dodává. Starají se tak třeba o rodinu gibonů, kde jsou rodiče slepí, a hrozilo jim utracení.
Ukazuje na hady do zasklených prostor za sebou: “Tady je nejjedovatější tajpan z Austrálie, támhle zase černá mamba. Na téhle konkrétně je zvláštní, že přizabila svého chovatele v Bruntále, který málem zemřel. Pak tu jsou různí chřestýši...”
Velké šelmy pomáhají zaplatit provoz celého zařízení
V domě s omšelou fasádou Hnízdil přiznává, že každá velká šelma pomáhá zaplatit provoz celého zařízení. “Vždy nás všechny živí to kotě, které tady zrovna máme. Nežijeme z žádných dotací, jen z příspěvků lidí,” podotýká s tím, že tu vychovali i levharta, pumu nebo tygra ussurijského.
Rozrůstající se smečka zvířat přivedla Antonína Hnízdila k založení speciálního místa u Chlumce nad Cidlinou.
“Koupili jsme to právě kvůli šelmám. Museli jsme koukat, kolik máme peněz a to nám dovolilo koupit prostory 60 kilometrů od Prahy. Jinak by to bylo blíž,” vysvětluje.
Nyní tam mají například tři jihoafrické lvy a jednoho bílého - berberského. “Vždy říkám, že už další lvy nechceme, ale když pak někdo zavolá...,” krčí rameny.
Nyní se snaží o vznik vzdělávacího centra. “Plány máme, chybí nám ale desítky milionů,” dodává.
