Je sobota odpoledne a táborem plným gotických stanů se rozléhá dunivý zvuk rohu, jak organizátoři svolávají bojovníky na velkou louku za obcí Libušín. Za pár chvil se tam uskuteční největší historická bitva v České republice.
Poslední šermíři se za pomoci doprovodů oblékají do zbroje – připevnit kyrys, dotáhnout přezky na brnění a nasadit helmu.
"Rukavice si nandám sám, podej mi ještě štít a halapartnu," říká jeden z bojovníků ženě v historických šatech. Kolem hlavy má omotaný lněný šátek a u pasu se jí houpe kožená taštička a dýka v pouzdře. Ostatní rytíři už se shromažďují pod praporem své skupiny, aby se společně vydali k louce.
Na ní už netrpělivě čeká téměř pět tisíc diváků, kteří se na velkolepé divadlo přišli podívat. Všichni sedí ve svahu a pod nimi se rozkládají dřevěné kulisy hraniční stanice. Právě u ní se strhne bitva vojsk Jindřicha Holobradého proti Matyáši Bečkovi, který chce na cizím území krást a loupit.
"Vážení diváci, vítejte na 21. ročníku bitvy v Libušíně," ozve se z reproduktorů za kulisami. Celou akci moderují dva muži v roli kronikářů, kteří bitvu zároveň vypravují a zaznamenávají. Popisují důvody, proč k bitvě došlo, ale to už přes louku cválají dva poslové na koních. Nesou zprávy, že Matyáš na Jindřichovo území táhne s vojskem.
Přicházejí první bojovníci a žoldnéři a vzduchem sviští šípy, které na ně posílají lučištníci zpoza obrany. První padlí a ranění. Za nimi už ale přichází i Matyášova hlavní armáda a za chvíli už v plné síle útočí na opevnění. Přes louku se nese zvonění kovu o kov, když na sebe bojovníci útočí meči, halapartnami nebo sekerami. Do toho je slyšet jen válečný ryk bojovníků a sténání raněných, ke kterým běží ženy z lazaretu, dávají jim pít a obvazují rány.
Síly jsou vyrovnané. Chvíli to vypadá, že Jindřich nepřítele zažene. Ten má ale víc mužů, a tak obránce tlačí před sebou. Vysílá dokonce i část armády, aby Jindřichovo vojsko obešla a vpadla mu do týla. Velitel si toho ale naštěstí všiml a zákeřný útok odrazil.
Nepřátelé padli, diváci jsou nadšeni
"Jindřich se spolu se svými muži bije jako lev. Taková odvaha a síla, to se jen tak nevidí! Jeho zástava vlaje nad bojištěm a jeho meč kosí nepřátele," hlásí z věže v kulisách jeden z vypravěčů. Druhá linie obrany zastavila postup Matyášovy armády, jeho muži začínají slábnout.
Bitva Libušín 2012Na bitevním poli se sešlo 959 bojujících. Lidí v doprovodu bojovníků bylo 786. Dohromady tak ve středověkém ležení bydlelo 1 745 lidí. Počet diváků organizátoři odhadují na téměř 5 000. |
Obránci postupně získávají převahu. Nepřátele vyhánějí ze svého území a Jindřich slaví vítězství. Kdo se vzdá, je ušetřen. Ostatní jsou pobiti statečnými rytíři. Na bojišti již nezbývá nikdo, kdo by kladl odpor. Přeživší vojáci vítězoslavně zvedají své zbraně do vzduchu a zdraví svého velitele.
Bitva je u konce. Padlí bojovníci se sbírají ze země a všichni hromadně zdraví publikum. Diváci nadšeně tleskají a skandují. "Tak letos to bylo fakt dost dobrý, možná i lepší než loni," říká starší muž v první řadě svým přátelům. Podle dlouhého potlesku a nadšeného povyku návštěvníků je vidět, že se jim libušínská bitva líbila. Hned po bitvě se všichni přesunují blíž ke kulisám, kde se ještě mimo oficiální bitvu odehrají tři menší potyčky armád.
Pak už vyčerpaní šermíři míří zpátky do tábora převléknout se ze zbroje zpět do lněných halen, ženy jim nosí vodu v keramických džbánech a návštěvníci se buď trousí podívat se po dobovém ležení, nebo na jedno z největších historických tržišť v republice. "Mamí, já chci taky být šermířem, koupíš mi tu velkou přilbu, co má ten pán?" říká asi pětiletý chlapec a táhne své rodiče ke kováři.
Obec Libušín, kde se v sobotu střetla tisícovka historických bojovníků
