Zároveň podél potoka vznikne nová cyklostezka. Dříve okolí potoka lemovaly mlýny, chrámy, ale i vinice.
Desítky stromů a staré keře mizí z meandrů Botiče poblíž Kozinovy ulice v desátém obvodě. Vyčišťovací operace se týká 360 metrů dlouhého úseku meandrů Botiče. Nejde však jen o staré dřeviny.
„Z nivy potoka v Hostivaři plánujeme odstranit stavební navážku, abychom při případných povodních docílili zvýšení průtoku, zároveň snížili rychlost proudící vody a umožnili její rozliv, a kolem potoka vytvoříme tůně a přirozeně vlhké louky,“ vysvětlila Petra Fišerová z Lesů hl. m. Prahy, které pečují i o vodní toky.
Do konce roku podle předpokladů nahradí odstraněné listnáče nová výsadba. Experti pro mokřady okolo říčky vybrali olše, javory, vrby i ptačí zob. „Okraje nových tůněk osázíme mokřadními rostlinami a vytipovaná místa zatravníme směsí osiva určeného pro založení přirozené vlhké louky. Tím dosáhneme rychlejšího návratu lokality do co nejpřirozenější přírodní podoby,“ vysvětlila Fišerová.
Na novinky se okolo říčních zákrutů budou moci těšit i cyklisté. „Projekt otevřené oddechové území Meandry Botiče zahrnuje také dvě stezky pro cyklisty a chodce,“ uvedl zástupce starosty městské části Prahy 15 Milan Ducko. V rámci revitalizace celého území vznikne i mostek, který zkrátí cestu mezi starou Hostivaří a sídlištěm Na Košíku.
Projekt revitalizace vodních toků nazvaný Potoky pro život běží v Praze více než deset let. Podařilo se obnovit téměř 13 kilometrů toků, jejich koryta se prodloužila o více než tři kilometry a vzniklo i více než 14 tisíc metrů čtverečních tůní.
19. října 2014 |
Kdysi říčka evokovala Benátky
Svému původnímu vzhledu se však Botič může jen přiblížit. Od ústí do Vltavy u Vyšehradu k hranicím metropole prošel řadou historických proměn. Tak trochu jako v Benátkách vypadalo okolí soutoku s Vltavou v Podskalí u železničního mostu. Staré koryto, zasypané na počátku 20. století, překlenoval můstek na křižovatce nynější Vyšehradské a Svobodovy ulice. V okolí bývaly rybníčky, jeden z nich u dnes zpustošeného vyšehradského nádraží.
Koryto říčky, nazývané též Viničný potok, lemovaly mlýny, zřejmě nejstarší, johanitský Fabináovský, klapal v Podskalí. „První prokazatelný údaj o mlýně představuje zmínka o jeho směně mezi johanity a vyšehradskou kapitulou před rokem 1321,“ uvedl historik Jan Beránek. Mlýn však zřejmě vznikl již na sklonku 12. století. Dál proti proudu pracovaly například Fantův, Petrovický, Mouchův a další.
Povodí před soutokem s Vltavou lemovaly gotické chrámy. Pod Vyšehradem stál kostel sv. Alžběty, k povodí náležel chrám sv. Vojtěcha a v Psářích, zaniklé vsi, svatyně neznámého zasvěcení. Ty zmizely vesměs na sklonku 18. století. Augustiniáni, pořádající poutě do svého komplexu na Karlově, dali Botiči i nové jméno, Cedron. Jako připomínku biblické krajiny.
K Botiči náležely i vinohrady. Pod Karlovem patřily předním patricijům, ve 14. století třeba staroměstskému Jakubu Folimanovi nebo Florenťanu Ludvíku Angelovi, synovci lékárníka Karla IV.
Okolí říčky ovládla v 19. století zahradnictví a zahradní restaurace. Nechvátalovo zahradnictví či Kuldův hostinec se staly ozdobou Folimanky. V Praze se však v té době kvalita vod výrazně horšila. „Ani důležitý, ani krásný. To platí zvláště o potoku Botiči, který valně znečištěn vlévá se do Vltavy pod Vyšehradem,“ popsal tok na počátku 20. století Ottův slovník naučný.
Botič utrpěl v druhé polovině 20. století napřimováním toku, jeho zabetonováváním a kanalizováním. A trpěl i průmyslovým a komunálním odpadem.
