"To vám neřeknu, kolik tady je přesně lidí. Ale u těch Holanďanů, to fakt nevím, jestli se s vámi budou vůbec bavit, protože na ně musíte leda tak anglicky nebo německy. A oni se asi sčítat nebudou chtít," dává ve středu hodinu před polednem sčítacím komisařům České pošty první a jediné instrukce asistentka provozovatele pouti Táňa Janečková.
Na stole uvadají oranžové růže. Jsou ze sobotního sjezdu ČSSD, odkud je přivezl Václav Kočka starší. Jeho rodina pouť na holešovickém výstavišti provozuje.
Žena vytočí na mobilu několik čísel a o chvíli později si dvojici vyzvedává jeden z obyvatel pouťových maringotek, zhruba čtyřicetiletý muž v hnědé kožené bundě. Odvádí komisaře do útrob akce s křiklavě barevnými atrakcemi, hlasitým vyvoláváním a diskotékovými melodiemi.
Sčítací komisaři Marie Hoffmannová a Radek Brož roznáší formuláře do maringotek Matějské poutě
V zákulisí atrakcí vládne atmosféra nedůvěry. "Jenom žádné focení, točení a ani jméno vám neřeknu," vzkáže novinářům dočasný průvodce mezi maringotkami. Ke sčítacím komisařům je o poznání vlídnější, jeho rodina si přebírá sadu formulářů s úlevou, že si pro ně nikam nemusí jezdit. Odměnou je, že komisaře k dalším maringotkám sveze autem. Dál si musí poradit sami.
Některé maringotky zejí prázdnotou, opuštěně vypadají i ty patřící holandským provozovatelům atrakcí. Kdekoliv se někdo mihne, dvojice se ptá, zda už má sčítací formulář nebo nepotřebuje pomoci. Komisaři nevynechávají ani stánky se střelnicemi, plyšovými zvířaty či přeslazenými suvenýry.
Zaškrtněte mobilní obydlí, typ domu 'jiný'
"Je to výjimečný sčítací obvod, jedině tady musíme obcházet mobilní příbytky. I v nich se lidé musí sečíst," vysvětluje vedoucí pošty z ulice Milady Horákové Radek Brož, který na rameni táhne objemnou tašku plnou bianko formulářů. Po pouti je roznáší s kolegyní Marií Hoffmannovou. Během dvou hodin jich z tašky mizí 66.
Udělené rady počet rozdaných formulářů zdaleka převyšují. "U bytového listu zaškrtnete v první otázce mobilní obydlí a u domovního listu se vás netýká ani jeden typ domu, takže musíte zaškrtnout 'jiný'," vysvětluje Brož.
Zbytky nedůvěry se rozpouštějí. Lidé v domech s koly ukazují, jak otevření dokážou být. "Vím, že si někteří myslí, že tu žijeme sto let pozpátku, ale přitom my máme úplně obyčejný život a za Prahou rodinný domek, jenom teď jsem tady," říká na skromně vyhlížejícím zápraží malé maringotky šestadvacetiletá Veronika Benešová. Sčítání je pro ni úplně stejná povinnost jako pro každého jiného. "Když už nesli komisaři formuláře až sem, nemůžu je zklamat," dodává usměvavá žena.
Sčítací formuláře dostal na Matějské pouti od komisařů také Jaroslav Štaubert
"Vůbec jsem to nečekal, že za námi někdo přijde, protože před deseti lety tu nikdo nebyl," vítá pracovníky pošty šestatřicetiletý Jaroslav Štaubert. Oběma nabízí kromě rozptýlení na atrakci připomínající horskou dráhu také vodu.
V maringotce bydlí jeho čtyřčlenná rodina celoročně. "Musíme, protože jsme narazili na lumpy, kteří nás okradli při stavbě domu, a my jsme teď v těžké situaci," vysvětluje a zve do dřevem obložené místnosti, která slouží rodině a dvěma psům jako obývací pokoj.
Komisaři nikomu rady ani dotazníky nenutí. Několikrát se jim ale rozdrnčí telefon a volají je z druhého konce Matějské, že by potřebovali něco vysvětlit. Pouť proto oba "pošťáci" prochodí několikrát tam a zpátky, teprve po dvou hodinách volání o pomoc utichá. Další práce se sčítáním čeká Radka Brože a Marii Hoffmannovou opět na poště.
