Městská část Praha 10 koupila dům za 43,891 milionu korun. Z toho 28 milionů je cena samotné nemovitosti, zbylá částka je za vnitřní vybavení včetně historického inventáře patřícího do spisovatelovy pozůstalosti.
"Přesvědčil mě záměr o budoucnosti té vily," zdůvodnil po podpisu smlouvy Karel Scheinpflug fakt, že přistoupil na nižší nabídku.
"S tím, že dům koupila Praha 10, jsem naprosto spokojený," dodal. Městská část chce po nezbytné rekonstrukci otevřít v domě expozici bratří Čapků a prohlídkový okruh.
Pane Scheinpflugu, jaké ve vás převažují pocity teď po podpisu smlouvy?
Člověk se s tím nějak pomalu srovnává. Negativní pocity přebíjí výsledek naší spolupráce (s Prahou 10, pozn. red.) a zdárného konce. Myslím, že to dopadlo nejlépe, jak mohlo.
Vilu i s pozůstalostí Karla Čapka jste prodal za necelých 44 milionů. Přitom někteří soukromníci údajně nabízeli víc. Neuvažoval jste, že byste cenu vyšponoval?
Zájemci s nabídkami určitě byli. Ale pro mě byly hlavně zásadní záměry s vilou. Ostatní měli spíš představy, že by ty věci rozprodávali na aukcích.
Vy jste se ale vlastně vzdal několika milionů, což je pro laika skoro nepochopitelné. Proč jste to udělal?
Právě díky tomu záměru, který mě přesvědčil o budoucnosti té vily.
(Do hovoru se vložil starosta Prahy 10 Bohumil Zoufalík: Já jsem se zaručil panu majiteli, že městská část má s domem opravdu jediný záměr, a to zachovat toho ducha bratří Čapků).
Pro vás bylo tedy skutečně zásadní to, aby to nepřišlo do rukou někomu, kdo to rozprodá?
Ano. Ta vila přežila Němce či komunisty. To je další hodnota, která se v tom nepromítá a asi by to nikdo ani neocenil.
Jaké to bylo bydlet v domě s takovou historií?
Já jsem zde pohyboval od mala a vnímal to asi trošku jinak. Ale vztah k tomu domu byl hlubší délkou toho pobytu.
Prostory, které využíval spisovatel Karel Čapek zůstaly zachovány v takřka originální podobě z té doby. Vy jste neuvažovali, že byste v nich bydleli?
Zčásti jsme tam bydleli. To zachovával děda, což byl bratr Olgy. Potom rodiče a pak to přešlo na mě a ještě za života maminky jsme řešili, co dál. Nějaké granty nebo něco takového nebylo a peněz z autorských práv bylo minimum. Takže jsme dospěli k prodeji.
Odnesete si z domu něco, co je vám citově blízké?
U sebe v bytě jsem měl nějaký obrázek, takovou miniaturu.
Je ta vzpomínka silná ve vaší rodině?
Ano, samozřejmě. I otec, když většina jeho spolužáků v roce 1948 emigrovala, tak on i kvůli tomu domu tady zůstal, aby tu vilu mohl udržovat.
