Češi neumí dát první pomoc. Záchranáři je to naučí

Pomoci druhým se buď bojíme, nebo nechceme ublížit ještě víc.Masírovat srdce, zastavit krvácení, pomoci dusícímu se dítěti. Když dojde na první pomoc, není nikdy času nazbyt. Podle odborníků je ale její poskytnutí často problém.

Den první pomoci ve Žlutých lázních

• Nacvičování se koná dnes od 10 do 17 hodin v areálu Žlutých lázní v Podolí. Vstup do areálu dospělého vyjde na osmdesát korun.
• Návštěvníky čeká nejen nácvik na zdravotních figurínách, ale také ukázka první pomoci člověku v bezvědomí, záchrana tonoucího ve Vltavě, ukázka pomoci při dušení cizím tělesem, ošetření krvácející rány, či pomoc dětem.

„Lidé si tváří v tvář stresujícímu zážitku nepřipadají dostatečně kompetentní a nevěří, že to umějí. Je to většinou pravda,“ řekl deníku Metro psycholog Jan Kulhánek z Psychoterapie Anděl.

Dalším negativním faktorem bývá v podobných případech také takzvaná rozpuštěná odpovědnost. „Čím více lidí se v situaci ocitne, tím méně se jednotlivci chce vzít odpovědnost na svá bedra,“ vysvětluje Kulhánek.

Sebevědomí mají podle odborníků v podobných případech často pouze ti, kteří se s kurzem první pomoci setkávají v zaměstnání nebo třeba při práci s dětmi na dětském táboře. Ani tyto zkušenosti ale mnohdy nestačí. „Pokud si dovednosti neoživujete, průprava ze střední školy či autoškoly je často již zapomenuta,“ dodává Kulhánek.

To potvrzuje také koordinátorka kurzů pobočky Českého červeného kříže Praha 1 Eva Bernatová. Klíčem ke správnému postupu je neustálá praxe. „Přece jen je něco jiného přečíst si o masáži srdce v příručce, a něco jiného zkusit si hrudník skutečně stokrát stlačit,“ popisuje Bernatová, podle které důležitou roli sehrávají také operátoři na tísňové lince 155, kteří přes telefon dokážou člověka navést.

Průzkumy ukazují, že se kolem čtyřiceti procent nehod a úrazů, kdy byla nutná první pomoc, stalo v domácnosti nebo na pracovišti. Pomoc tak nejpravděpodobněji může potřebovat někdo z našich blízkých.