Do Kutné Hory dorazila v rámci projektu Česko sportuje společně s bývalým veslařem Oldřichem Svojanovským, dvojnásobným medailistou z olympijského Mnichova 1972.
"V mých klukovských letech se sportovalo mnohem víc než teď. Ani ne tak vrcholově, ale na ulici. Zkoušeli jsme všechno možné," zavzpomínal Svojanovský. Ty časy už se těžko vrátí, ale akce Českého olympijského výboru se snaží mladé lidi sportovní myšlenkou oslovit.
Zapojilo se 543 škol, přičemž kutnohorská ZŠ T. G. Masaryka byla jednou z patnácti nejlepších, které se chlubí stoprocentním zapojení všech svých žáků.
Ano, mladé sportovce tu mají výborné. Vitální Jakub Pleva porazil Veroniku Vítkovou v člunkovém běhu, dostal za to tričko a na ně si později vyžádal podpis od šampionky. "Říkala jsem, že nebude těžké mě porazit, sprinterské disciplíny nikdy nepatřily k mým oblíbeným," glosovala Vítková.
Dan Uher ji porazil ve skoku dalekém z místa, po pružném odrazu dokonce přeskočil připravenou žíněnku. "Do dálky skáču i s rozběhem, osobní rekord mám pět a půl metru," pochlubil se. Kdyby teď do sportovních klubů zamířilo každé páté dítě z těch, co se urputně tlačily do fronty pro podpisy olympioniků, musel by být projekt úspěšný.
"Jsem zvyklá," reagovala Veronika Vítková na dotaz, zda ji z nekonečné autogramiády nebolí ruka. Podepsala se i na dětská čela a břicha a pak hurá o dům dál, v poledne už čekala na návštěvu další škola.
To byl pro Vítkovou trochu jiný rozhovor. Ptaly se dětiPro vrcholovou sportovkyni to je trochu jiný rozhovor, než když zpocená v cíli zadýchaně odpovídá do připravených diktafonů. Tady se ptají děti, bezelstnými dotazy dokáží zaskočit. Tak třeba hned ten první. Kolik vám je roků? "No..." váhá Veronika Vítková. "Už hodně... dvacet pět." Jak jste se cítila před svým úplně prvním závodem? Stalo se vám někdy, že jste při závodě upadla a pořádně si natloukla? Jak se vám na běžkách závodí s tou puškou? Když jste tady v tělocvičně závodila proti dětem, nechala jste je vyhrát schválně? Jaké to bylo na olympiádě při přebírání medailí? |