Vodní slalomář Vavřinec Hradilek na setkání s dětmi v Základní škole Janského v Praze 13 měří síly s biatlonistkou Veronikou Vítkovou. | foto: Dan Materna, MAFRA

Jaké to je prohrát? Správná otázka, chválil děti Hradilek

  • 0
Jako kluk si považoval setkání s olympijským vítězem z Nagana. Teď se v roli toho slavného ocitl kajakář Vavřinec Hradilek, stříbrný z her v Londýně, sám: v rámci projektu Česko sportuje navštívil Základní školu Janského v Praze 13.

"Když jsem byl malý, potkal jsem hokejistu Františka Kučeru. Ještě jsem neměl ke sportu takový vztah, přesto jsme s kamarády měli obrovský zážitek," vracel se Hradilek o zhruba patnáct let zpátky. "Byl jsem trochu vyplašený, nakonec jsem se ho ani na nic nezeptal. Jen jsem ulovil podpis."

To děti, před které předstoupil spolu s biatlonistkou Veronikou Vítkovou, se neostýchaly. V kolika letech jste začínal? Jaký máte rituál? Proč vás lákala zrovna voda? Otázky létaly jedna za druhou, děti se v zaplněné tělocvičně hlásily o sto šest.

"Žádná otázka mě vyloženě nezaskočila, ale jsem rád, že se konečně někdo zeptal, jaké to je prohrát," potěšilo Hradilka. "Děti se vždycky ptají, jaké pocity má vítěz, přitom prohra je ve sportu mnohem častější a je důležité se s ní umět vypořádat."

Biatlonistka Veronika Vítková a vodní slalomář Vavřinec Hradilek v Základní škole Janského v Praze 13 v rámci akce Česko sportuje.

Sám málem prohrál běžecký souboj s jedenáctiletou Viktorií Macháčkovou, která se mu při jedné z disciplín časem přiblížila na pouhých šest setin sekundy. "Chtěla jsem ho porazit, ale ztráta nebyla moc velká, takže jsem spokojená. Je to bezva," líčila.

Výsledky

Podívejte, jak si vede vaše škola v rámci Prahy i celé země

Navíc byla rychlejší než někteří o hlavu vyšší klučičí soupeři. "Říkají mi, že jsem hodně rychlá. Už jsem trochu zvyklá, že kluky porážím." Třeba by takových jako ona bylo víc, kdyby tělocvik v Česku nebyl v porovnání s jinými předměty tak trochu odstrčený.

"Spoustu času trávím na Novém Zélandu, kde jsem chvíli trénoval malé děti - a ty měly ve škole hodinu sportování každý den! To je fantastické. Sport dokáže nabudit mozek, takže i učení pak jde líp," je si jistý Hradilek. "Dvě hodiny týdně? To je tristní."

Jana Civínová, která na ZŠ Janského učí tělocvik, souhlasí. "Určitě je to málo. Když jsem studovala FTVS, slibovali nám, že budou minimálně tři hodiny. Za tak krátký čas nemůžeme dovést děti do správného sportovního procesu. Dáme jim aspoň impulz: ukážeme, že sport je fajn věc, a naučíme základy."