Dokázal byste říct, kolik chátrajících budov v Praze je?
Stovky, možná tisíce. Přesné číslo nevím. Spíš mě ale zajímají budovy, které mají historickou hodnotu a jejich stav je žalostný. Mezi nejvzácnější objekty tohoto typu bych započítal Šlechtovu restauraci ve Stromovce. Ta může kdykoli spadnout, její stav je katastrofální, ačkoliv to vypadá, že se každou chvílí začne s rekonstrukcí. Na Letné ale bydlím už léta a stále se to natahuje, nezačalo se pracovat. To ve mně vzbuzuje beznaděj.
Kterou další budovu byste mohl jmenovat?
Například bývalý squat Cibulka. Stávající majitel zřejmě není schopný provést nějaké změny, přitom je to jedna z nejcennějších pražských památek. Nic se tam od loňského roku, kdy ji vyklidila policie, nezměnilo.
Řekla bych, že jde o takové poměrně známé kolečko: budova chátrá - majitel se nestará - nastoupí squateři - vyžene je policie - stav budovy opět stagnuje...
Zmínil bych v tomto kontextu dvě další stavby, odkud byli squatteři vypuzeni - vilu Miladu a bývalé lázně Na Slupi. U obou se argumentovalo tím, že budovy mají své majitele, kteří mají svůj záměr a chtějí je opravit. Pak už na ně ale nesáhli. Kolem lázní jsem nedávno jsem šel kolem a vypadají stejně beznadějně jako před deseti lety. Je to samozřejmě špatné. Jestliže se argumentuje s tím, že ti squateři tam být nemohou, protože dům má být opraven jako v případě Milady a pak se nic neděje, vyvolává to různé otázky: proč squatery vyháněli, když bylo možné se s nimi dohodnout? Řekl bych, že tady by ti squateři asi udělali menší škodu, kdyby objekt nějakým způsobem udržovali.
Chátrající objekty v PrazeNa Kocandě Dům, který je ze 70. let 19. století, se nachází na Křížovnické ulici. Jedná se o cennou neorenesanční stavbu. Zřítila se z něj římsa, proto byl dům zakrytý záchrannými sítěmi. Palác Svět v Libni Konstruktivistická architektura 30. let, jejímž majitelem je italská společnost. Slibuje, že palác opraví, nic se ale neděje. Dříve byl součástí bufet, ten byl ale zbourán. Výstaviště Zde je řada objektů v kritickém stavu, nejhůř je na tom ale Průmyslový palác, který v roce 2008 zachvátil požár. Šlechtova restaurace Restauraci zdecimovaly požáry v letech 1978 a 1980, poté byla uzavřena a chátrá. Ačkoliv dlouho vypadalo, že dřív spadne, než dojde k její opravě, vše bude možná jinak. Praha totiž vypsala tendr na odvoz přebytečné zeminy ze zahrady restaurace. Následovat by měla oprava budovy. Opravu chátrající památkově chráněné restaurace město v minulosti opakovaně odložilo. Nová cena oprav by měla být asi 150 milionů korun. Usedlosti mimo centrum, kapličky. Občas se najde někdo, kdo se jich ujme a opraví je. |
Myslíte si, tedy, že taková, z pohledu zákona neoprávněná péče, může mít na chátrající budovy pozitivní dopad?
Záleží, co s nimi ti squateři provedou. Někdy je lepší, když dům má nějakého nájemníka, byť neoficiálního. Když je objekt opuštěný, chátrání postupuje velmi rychle. Někdy tak i neoprávnění nájemníci mohou budově prodloužit život. Jde také o to, co to je za budovu. Pokud se jedná o zanedbanou památku, o kterou nikdo nejeví zájem a hrozí jí nebezpečí likvidace, tak je to něco jiného než vybydlený objekt, který historickou hodnotu nemá. Údržba tam by neměla takový pozitivní význam.
Téma squatingu v těchto dnech opět oživil i případ Kliniky na pražském Žižkově. Jak to vnímáte tam?
Budova Kliniky není cenný objekt, dřív nebo později asi stejně bude zbořen. Pokud ale úřady projevily dobrou vůli a objekt půjčily, nemělo by se to dál hrotit a mělo by dojít k dobrovolnému vyklizení. Squateři si tímto způsobem spíš získají nepřátele a příště už nebude vůle jim vyjít vstříc. Měli by se řídit pravidly, která jsou běžná v zahraničí.
Jakými pravidly se tam řídí?
Třeba v Dánsku, Německu nebo Holandsku se majitel se squatery normálně dohodne a nevznikne mezi nimi nepřátelství na život a na smrt, jako tomu bývá tady. Squateři také garantují, že se k objektu budou slušně chovat. Když dohoda uplyne, tak bez problémů objekt vyklidí, nesnaží se ho držet za každou cenu a naštvat majitele. Ten pak sám třeba svůj plán přehodnotí a pozdrží. Není to tam zkrátka tak vyhrocené.
Proč tolik budov v Praze vlastně chátrá?
Existuje několik možností, proč jsou domy ve špatném stavu. Není to vždy proto, že majitel zanedbává jejich péči. Například se o dům vede dlouhodobý soudní spor. Dokud soud nerozhodne, kdo je majitelem, nic se s tím nedá dělat. Majitel může být také nedohledatelný, žije například v zahraničí nebo je po smrti. Majetek je tak blokovaný. Nebo majitel nemá finance na opravu. Nejvíc případů se ale týká soudního sporu. Je to tedy i otázka špatné legislativy i sankčního systému. V případě, že je majitel znám a odkládá prodej, aby dosáhl výhodnějších podmínek, nebo na to kašle, je zjevné, že sankční systém není dostatečně účinný, protože se mu vyplácí víc nechat objekt být a zaplatit pokutu, než se pustit do rekonstrukce.
Je teď stav horší, nebo lepší než před revolucí?
Určitě se to po roce 1989 zlepšilo. Nejhorší situace byla v průběhu 90. let, kdy se převáděl majetek, spousta spekulantů nakoupila nemovitosti, se kterými si nevěděli rady. V té době také řada objektů byla zničena. O to víc pak jsou ale nějaké případy vidět. Situace ale není v Praze tak tragická, jako třeba v oblasti Sudet.
Squaty v PrazeSquatingu se v hlavním městě nejvíce dařilo v 90. letech. Vůbec prvním byl squat U divného muže (1990-91). Tento dům sloužil od 19. století jako archiv ministerstva vnitra. Poté jej obsadili squateři. Poté, co byli nuceni objekt opustit, dům připadl parlamentu, který tam vytvořil poslanecké kluby. „Došlo sice k opravě, ale ztratil původní atmosféru,“ říká Lukeš. Do domu zavítal také princ Charles, který chtěl vidět dům zachovaný v původním stavu. Dalším squatem byla Sochorka (1992, 95-97) či Zlatá loď (1991-94). Rozlehlý čtyřpatrový dům přímo v Praze 1 byl plně obsazen. Bydlely zde i rodiny s dětmi a fungovala kavárna. V polovině roku 1994 jej vyklidila policie a byla provedena rekonstrukce. Sedm let jako centrum nezávislé kultury fungoval squat Ladronka (93-2000). Konaly se zde koncerty, výstavy, technoparty i divadelní představení. Objekt patřil pražskému Magistrátu, který v roce 2000 squatery vystěhoval, přenechal soukromé firmě a poté došlo k jeho rekonstrukci. Opomenuta nemůže být ani Milada. Squat vznikl v libeňské vile v roce 1998. I přes střety s úřady a policií fungoval přes deset let. Poté, co bezpečnostní agentura jeho obyvatele v roce 2009 vystěhovala, tehdejší ministr pro lidská práva a menšiny Michael Kocáb jim pomohl zajistit náhradní azyl na Starém Městě. Legendárním squatem je také zámeček Cibulka (2012-2015). Squateři měli s majitelem smlouvu o užívání, podnikatel ji ale například kvůli nedodržování dohod vypověděl. Squateři objekt odmítli opustit, v květnu loňského roku si tam pro ně proto přišli těžkooděnci. |
