Čtyřicet procent třináctiletých podle Petry Uhlíkové není spokojeno se svou váhou a snaží se s tím něco udělat. Čtyři procenta zvracením. "Může za to hlavně prostředí: tedy systém společenských hodnot, mediální vlivy, výchova, vztahy s vrstevníky," říká.
Snižuje se věk mladých lidí, kteří padají do problémů s příjmem potravy?
Dříve se říkalo, že jde o typické onemocnění dospívajících. To už není pravda. Věk pacientů se navíc rozšiřuje oběma směry. Nejmladší pacientka měla osm let, nejstarší šedesát. Objevují se nám hodně malé děti, které kvůli sportu řeší diety už kolem šesti sedmi let. Jde i o sporty, kde bychom to nečekali – jako je fotbal v dorostovém věku.
Když zmiňujete děti ve věku druhé třídy a gymnastiku, to asi nebude novinka…
Myslím, že dříve se o tom jen nemluvilo. Informace máme od našich současných starších pacientek, které dělaly gymnastiku před dvaceti třiceti lety, a tento problém tam byl vždycky. Tehdy také existoval větší respekt k odbornému doporučení. V současné době se na taneční konzervatoř dělají testy a sportovní lékař jen doporučuje, jestli dítě má dispozice pro klasický tanec. Rozhodnutí je na rodičích. Děti se pak mohou trápit, protože jejich typ neodpovídá požadavkům a může to dojít až k poruchám příjmu potravy.
Jaký díl na poruchách příjmu potravy u dětí mají rodiče?
Nestačí jeden impuls. Jde o věk dítěte, osobnostní předpoklady, emoční klima v rodině, i třeba perfekcionismus. Nebo na druhou stranu zanedbávání. Pak si děti hledají vzory mimo rodinu. Nehledáme zpětně všechny impulsy nebo ten hlavní. Spíše se při léčbě zaměřujeme na ty faktory z minulosti, které udržují projevy nemoci, a léčbu směřujeme spíše na budoucnost. Jak udržet správný jídelníček a vyhnout se problémům.
Jak se k vám děti dostanou k léčbě?
Většinou z kontroly na pediatrii, přes somatické potíže. Menší, předpubertální dítě málokdy mluví o tom, že má nějaké emoční potíže, úzkosti, špatné nálady. Nebo že je nespokojené se svou váhou. Nespokojenost se pak projeví přes bolesti břicha, hlavy, ranní nevolnosti, které na první pohled nemají žádnou příčinu. Až nakonec se v sérii vyšetření přizve psychiatr a testy odhalují právě psychické problémy. Původcem bývá šikana, malý zájem rodičů, velký tlak na výkon… Mít pět kroužků za týden je příliš, dítě si pak může připadat, že stále selhává, protože není dokonalé a nedělá rodičům radost. A neumí to říct.
Možná si to ani neuvědomuje.
Ano, a je to pak terapeutický běh na dlouho trať.
Děti, které jsem tu zahlédl, řeší poruchy příjmu potravy?
Naše oddělení je všeobecné dorostové. Máme tu i takové případy, ale jde o směs diagnóz – poruchy chování, nejčastěji hyperaktivita a školní problémy. Jsme denní stacionář, takže nejvíce pacientů máme s úzkostnými poruchami, trénují od nás třeba docházku do školy. Všichni ale mají v programu režim, protože dnes je běžné, že dítě nesnídá a nesvačí. Pokud možno ani ve škole neobědvá, protože je to podle něj a hlavně podle vrstevníků hnusné. Na postoji vrstevníků hodně záleží, ideální je, když je školní jídelna oblíbená.
Pomáhá i tento trend v rodinách k nárůstu pacientů?
Určitě. Dozvídáme se, že spousta rodin nevaří teplé jídlo. V patnácti letech sami zvládnou uvařit jen čaj. Když se jim řekne: jdi si koupit něco k jídlu - znamená to jenom fast-food. U babičky se zase vaří tučně a to máma nejí, protože si drží linii. Vzory pro děti jsou hodně špatné, což potvrzuje dlouholetá studie stravovacích návyků, na které se s dalšími odborníky podílí i naše klinika. Jednoznačně se ukazuje, že návyky jsou špatné, a absence snídaní, svačin a pitného režimu má dopad na pozornost a výkon ve škole. Navíc to zakládá na další stravovací a metabolické poruchy v pozdějším věku. Děti pak mají tendenci dojídat se odpoledne a večer, což vede kromě jiných důsledků i k nekvalitnímu spánku. I menší příjem potravy může vést k nadváze, protože děti mají především málo pohybu.
A tělocvik nesnášejí…
Děti jsou strašně fyzicky nezdatné, to vám řekne každý tělocvikář. Máme tady kulečník. Před deseti lety se o něj adolescenti ještě zajímali. Bavily je stolní hry, vymýšleli turnaje. Dnes se sejdou, každý má svůj mobil, v něm hru nebo hudbu, dají si sluchátka a ani se spolu u stolu nebaví. Když je musí odevzdat, několik dní se tady zoufale potácejí, než vůbec začnou komunikovat. Když řeknou: bavil jsem se večer s kamarádem - znamená to po Facebooku. Nezvládají komunikaci z očí do očí…
Zmínila jste studii a nesnídání, nesvačení. Máte už představu, kolika procent českých rodin se problémy týkají?
Jde o desítky procent. Na jednu stranu je hodně rodin, které fungují takto, pak je tu ale opačný styl, kdy rodiny až úzkostně dbají na zdravou stravu a různé alternativní směry, třeba vegetariánství.
Takže se zužuje ten normální střed a…
Neradi používáme slovo normální, protože dnes je normální držet dietu a jíst středomořskou stravu, ačkoliv tady nemá co dělat. To je strava do jiného klimatu a kultury. Dnes je normální nebýt normální. Doporučujeme zdravou stravu, která odpovídá genetickým předpokladům a fyzické zátěži. K tomu dostatečný pohyb. Je pak možné spoléhat se na signály organismu, kdy má dost. Když si dáte tučné jídlo, pak si tělo řekne o menší příjem. Nemusí nad tím člověk přemýšlet.
Dítě do šesti let věku, co by nemělo? A vadí třeba bílý rohlík?
Vyloženě ne ochucované a doslazované nápoje, ne umělá sladidla, barviva, konzervanty. Bílý rohlík rozhodně nevadí. To spíš jde o to, jestli je pečivo čerstvé nebo jde o rozmrazované a dopékané polotovary, kde je hodnota přírodních látek znehodnocena. Je to zbytečné.
Hladový nešika a nekomunikátor v přímém kontaktu - to mi vychází z vašeho povídání o dnešních dětech, Je to tak zlé?
Trošku se to zlepšuje, pozorujeme mírný odklon od sociálních sítí. Také to zachraňuje skupina hyperaktivních dětí, které u počítače nevydrží jako u ničeho a raději venku lítají s kamarády. Vždy zajásáme, když přijde puberťák, který si odpoledne chodí zakopat, protože bývá sociálně zdatný. Začít ale musí rodiče. Je to často dané i tím, že děti mají školu daleko od bydliště a se spolužáky nemohou trávit volný čas. Dnešním trendem je dojíždění a organizované aktivity nebo vysedávání u počítače.
Doporučte, prosím, na závěr něco rodičům.
Základem je včasná předškolní výchova. Je potřeba vytvořit rodinné vzorce, ze kterých vyplývá, jak je jídlo důležité. Je zvykem, že rodina společně stoluje? Vaří se vůbec doma? Je potřeba dítěti vytvořit sebevědomí a schopnost vyhodnotit příval informací, které každý den dostává. Nelze dítě odstřihnout od nepravdy a nátlaku na vzhled, váhu a šťastný život, jak denně předkládají reklamy. Dítě má mít svoje názory a hodnoty, pak je ochráněné před nesmysly.
Příběh malé pacientky
|
