Česká národní banka (ČNB) otevře dveře své impozantní pražské centrály pro veřejnost. Děje se tak pouze jednou za tři roky a od doby, kdy ČNB v roce 1993 vznikla, to bude teprve pošesté. Nutno dodat, že vždy za velkého zájmu Pražanů. Naposledy v roce 2013 navštívilo funkcionalistickou dominantu více než šest tisíc lidí.
„Dny otevřených dveří vnímám jako výjimečnou možnost přiblížit návštěvníkům, co se děje za zdmi budovy centrální banky a jak tyto činnosti ovlivňují náš každodenní život,“ uvedl guvernér ČNB Miroslav Singer.
Českou národní banku ve skutečnosti netvoří jen jedna budova, ale rovnou dvě. Bankovní, takzvaná Roithova v ulici Na Příkopě, a k ní zády přilehlé Kongresové centrum ČNB, které se nachází v bývalé Plodinové burze na Senovážném náměstí. Stavby jsou spolu propojeny pasáží s jedinečnou sklobetonovou klenbou, která vede vedle Slovanského domu.
Obě stavby ČNB zabírají obrovský prostor, který si svou rozlohou nezadá třeba se Staroměstským náměstím. Zastavěná plocha dosahuje 9 600 metrů čtverečních.
Na návštěvu sejfu se čeká i rok
V hlavní bankovní budově se mohou v sobotu návštěvníci těšit na tři prohlídkové okruhy. První z nich je zavede do míst, kam se veřejnost běžně nepodívá – například přímo do pracovny guvernéra ČNB či do zasedací místnosti bankovní rady, v níž se rozhoduje o měnové politice České republiky. Právě během této prohlídky si budou moci zájemci osahat i cihlu z pravého zlata.
Druhý okruh návštěvníkům představí stálou expozici ČNB nazvanou „Lidé a peníze“. Ta je umístěna v původním bankovním trezoru a soustředí se na historii vývoje platidel od pazourků až po moderní digitální peníze. V sejfu se nachází 65 vitrín s unikátními exponáty, mincemi a dalšími platidly. Nechybějí ani nejrůznější padělky české měny a ukázky způsobů, jak český stát svou měnu chrání proti zneužití.
Ač je tato expozice veřejnosti přístupná i mimo dny otevřených dveří, pro velký zájem je velmi obtížné se této prohlídky zúčastnit. „Nejčastěji výstavu navštěvují školy. Je o ni obrovský zájem a v současnosti je asi na rok dopředu zamluvená,“ říká ředitel odboru komunikace ČNB Marek Zeman.
V rámci třetího prohlídkového okruhu se v garážích ČNB představí výstava speciálních útvarů Policie ČR, které s ČNB spolupracují na zajištění tamní bezpečnosti. K vidění bude ukázka výstroje i výzbroje policistů a několik jejich vozidel. Speciální techniku a auta, která využívají při přepravě peněz, návštěvníci neuvidí. Podléhají prý určitému stupni utajení a není v zájmu policie je veřejnosti předvádět.
Kongresové centrum na Senovážném náměstí bude pak v sobotu hostit cyklus přednášek členů bankovní rady. Současný guvernér ČNB Miroslav Singer tam promluví o svém jedenáctiletém působení v centrální bance. Přítomné diváky osloví i bývalý předseda vlády České republiky Jiří Rusnok, který v červenci Singera ve funkci nahradí. Ve vedlejším sále pak budou vystupovat hudební soubory Hradní stráže a Policie České republiky.
Budovu poznamenala televize
Návštěvníci budou mít v sobotu také možnost blíže se seznámit s historií obou kulturních památek.
Nové sídlo Živnostenské banky, dnešní bankovní budovy ČNB, postavil významný zástupce pražského funkcionalismu František Roith mezi lety 1935 a 1942, a to na místě původní Živnostenské banky z konce 19. století. Z dřívější stavby se dochovala jen dominanta dnešní ČNB – socha génia se lvem, která se vypíná vysoko nad jejím hlavním vchodem. „Roith ji na novou budovu nechal přemístit jako symbolické propojení starého a nového,“ říká historik architektury Zdeněk Lukeš.
Plodinová burza je starší. Byla dostavěna v roce 1894 podle návrhu významného vídeňského architekta Friedricha Ohmanna a v letech 1928 až 1929 byla upravena a rozšířena architektem Bohumilem Hypšmanem. „Na konci padesátých let budovu pro své potřeby velmi necitlivě adaptovala Československá televize, která celý burzovní sál přepatrovala a umístila do něj depozitáře. To pro tu stavbu znamenalo téměř zánik,“ dodává Lukeš.
Poté, co je v roce 1994 získala ČNB, vyžadovaly již obě stavby nezbytnou rekonstrukci. Ta proběhla mezi lety 1997 a 1999 a stála téměř pět miliard korun. Jednalo se o jednu z nejnákladnějších rekonstrukcí tehdejší doby. Z mnoha stran se proto na vynaloženou částku snášela kritika. „Před rekonstrukcí byla zničena část vnitřního zařízení a poté se nákladně vyráběly jeho kopie, což stavbu také prodražilo,“ dodává Lukeš.
