Sochu sira Wintona obklopily svíčky a květiny. Uctily ho desítky lidí

  • 13
Desítky lidí přišly v pátek uctít památku sira Nicholase Wintona na pietní akci konané na hlavním nádraží. U sousoší, které je mu věnováno, zapalovaly svíčky a pokládaly květiny. Winton, zachránce 669 československých dětí, zemřel ve středu ve věku 106 let.

První svíčky se na nástupišti, z něhož před 76 lety odjížděly vlaky s československými dětmi, objevily již několik hodin po oznámení Wintonovy smrti. Od té doby jich přibylo mnoho desítek.

Další v pátek lidé zapálili během odpoledne, na které studenti z iniciativy, jež navrhla Wintona na Nobelovu cenu za mír, nachystali pietní setkání. „Řekli jsme si, že to je člověk, který si jistě zaslouží nějakou připomínku a poslední rozloučení ve formě položení květiny a zapálení svíčky,“ poznamenal jeden z organizátorů Tomislav Procházka.

Lidé se u sousoší zastavili při minutě ticha. Akce se zúčastnil i ministr dopravy Dan Ťok nebo zástupci Českých drah.

„Naše škola Opengate se snažila navrhnout sira Nicholase Wintona na Nobelovu cenu za mír, což se nám bohužel nepovedlo. Znamená pro mě symbol odvahy. Udělal něco, co by zřejmě udělalo jen velice málo z nás. Když ostatní klečeli, on se rozhodl vstát a bojovat aktivně proti režimu, který tady byl,“ řekl Procházka pro iDNES.cz.

Cestou vlakem do Anglie jsme spali, vzpomíná pamětník

Vzdát hold Wintonovi přišel i Asaf Auerbach. Byl jedním z dětí, které Winton převezením do Velké Británie zachránil před jistou smrtí. Vlak s československými dětmi, které mířily do neznáma, tehdy odjel ze stejného nádraží. „Já si na to pamatuji strašně málo, někdy o půlnoci jsme tady nastupovali do vlaku, ve dvě v noci jsme byli na hranicích, to nás zase vyburcovali, protože byla celní a pasová kontrola,“ řekl.

„Pak jsme trochu spali, už moc nevím. A pak jsme celý den jeli po Německu, což byla dost jednotvárná cesta, koukat nebylo na co. Žádné děti jsem tam neznal kromě bratra, ten byl o 3,5 roku starší, tak ten se s takovým prckem nebaví. Takže to celé byla taková nuda,“ poznamenal. Z cesty si vzpomíná třeba na velké německé nádraží, které bylo plné vlajek s hákovými kříži.

Na Wintona si z té doby vůbec nevzpomíná. Poznamenal, že za svoji zachránkyni vždy považoval ženu, která se o něj ve Velké Británii během války starala. „Pro mě byla zachránkyně a vlastně zůstala po celou dobu. Tahle paní měla na krku osm dětí a musela se o ně starat,“ podotkl.

Kdyby měl nyní možnost Wintonovi něco vzkázat, řekl by: „Děkuji a škoda, že není více lidí, jako jste vy“, poznamenal Auerbach. 

,