S gumováním dějin srovnávají historici mizení pamětních desek z českých domů a ulic. Jen v Praze 3 se v uplynulých letech ztratilo patnáct bronzových či měděných desek, které připomínaly hrdinství padlých Pražanů při protinacistickém povstání v květnu 1945. Na pražském Újezdě potkal v poslední době stejný osud tři pomníčky.
"Přerůstá to ve vážný problém," přiznává Pavel Filipek z odboru pro válečné veterány ministerstva obrany. Filipek poukazuje na Poláky, Brity či Rusy, kteří se nechovají k památce hrdinů ani zdaleka tak barbarsky.
FAKTAUkradená historie Učitel Jan Zelenka (Hajský je krycí jméno) poskytoval kromě úkrytu Janu Kubišovi a Josefu Gabčíkovi informace o Heydrichově pobytu v Praze či trasách jeho přesunů. Získával je od svého bývalého žáka, který pracoval na Pražském hradě. Bez Zelenkovy pomoci nebylo v silách parašutistů Heydricha zlikvidovat. Gestapo si pro Zelenku přijelo v den, kdy dobývalo úkryt parašutistů v kryptě kostela Cyrila a Metoděje. Po přestřelce se Zelenka otrávil, stejně jako jeho syn Milič. Zelenkovu manželku Františku (na desce je chybně Marie) popravili v Mauthausenu. Desku ze Žižkova někdo ukradl. |
Čerstvým příkladem je zmizení pamětní desky z domu, kde žil a při zatýkání gestapem zahynul Jan Zelenka-Hajský. Zelenka ukrýval parašutisty Jana Kubiše s Josefem Gabčíkem, kteří zlikvidovali třetího muže nacistické říše a plánovače holokaustu Reinharda Heydricha.
"Chystali jsme pro Českou televizi další díl seriálu Heydrich. Tentokrát o lidech, bez jejichž pomoci by parašutisté zastupujícího protektora nikdy nedostali. Přijeli jsme k domu, v němž Zelenkovi žili, ale pamětní deska z šestačtyřicátého roku byla fuč," říká rozčarovaný badatel Jaroslav Čvančara.
Desku tam nechám, ale plaťte!
Krádeže pomníků přerůstají v poslední době i podle Vladimíra Joudy z Městského úřadu Praha 5 Barrandov únosnou mez: "Pod Barrandovskými terasami byla rozměrná bronzová deska se sto třemi jmény Pražanů, kteří v těchto místech prudkých bojů s nacisty padli. A představte si, že ukradli i ji."
Když barrandovský úřad nahradil jinou ukradenou desku plastovou napodobeninou, padla i ona za oběť zlodějům. Tentokrát kvůli hliníkovému rámu, který spojoval několikadílnou repliku.
"Jen máloco vypovídá o úrovni národa jako neúcta k předkům, kteří obětovali životy za naši svobodu," dodává Filipek z obrany. Nejde přitom jen o krádeže, ale i vydírání, s nímž na ministerstvo vyrukoval nedávno vlastník nemovitosti v Praze. Pomník prý z domu neodstraní, armáda mu ale za to musí ročně platit 10 000 korun.
Majitelka barrandovského penzionu odstranila zase desku obětí holokaustu kvůli tomu, že by mohla iritovat její německé zákazníky. Lhostejno, že připomínala vyvraždění jejích předků.
Historie v ceně šrotu
Rozsáhlou evidenci pomníků českých hrdinů vlastní kromě ministerstva obrany i občanské sdružení Spolek pro vojenská pietní místa. A rovněž jeho předseda Vladimír Štrupl přiznává, že pomníků citelně ubývá, takže mnohé existují již jen na fotografiích a není příliš reálné, že budou obnoveny.
Například bronzová deska se jmény padlých hrdinů z Barrandova by stála desítky tisíc. Kamennou by sice už nikdo neukradl, ale její cena by se od té kovové příliš nelišila. "A na to nemáme," míní Štrupl.
Dosavadní předseda sněmovního výboru pro obranu a bezpečnost František Bublan (ČSSD) říká, že množící se krádeže pomníků stojí za diskusi poslanců. Vzpamatovat by se ale podle něj měly místní úřady. Například ty stavební by mohly majitelům nemovitostí podobné gumování historie zakázat. "Stačí vyhláška, nemusí se měnit zákony," říká Bublan.
Mnohem přísněji by se podle Jana Vidíma (ODS) měli trestat i majitelé sběrných surovin, kteří památkově cenné desky a pomníky vykupují, ačkoliv je zjevné, že nejde o šrot.
Po zmizení desky připomínající Zelenku-Hajského se Pavel Filipek z obrany spojil s žižkovskou městkou částí. "Pokusíme se ji najít a dohodnout se s majitelem domu, jak ji tam - třeba i repliku - vrátit," slibuje Filipek.
