Vždyť to je vlastně skoro Mirek Dušín, který se jen souhrou nešťastných okolností dostal do problémů. Těžce ušetřené peníze získané brigádami v kamenolomu a doučováním fyziky a chemie půjčil nezvedenému kamarádovi, který mu za to dal dal do zástavy auto, přičemž zatajil jeho nelegální původ. Na dálnici se však jako na potvoru porouchal tempomat a auto samovolně zrychlilo natolik, že ujelo zlým pronásledujícím policistům. Ve snaze dojet bez problémů do Prahy a tam, ještě před započetím usilovného hledání nové práce, vše vysvětlit, mladý gentleman připevnil na vůz nové registrační značky, které měl zrovna náhodou při sobě. V Praze se však porucha opět projevila a vůz opět samovolně zrychlil. Nebohý gentleman, který užívá návykové látky vždy jen ve správnou chvíli na správném místě, ze všech sil pilotoval uhánějící vůz džunglí velkoměsta a srdnatě se vyhybal chodcům, vozům, jakož i nic nechápajícím zlým pronásledujícím policistům. Díky své malé znalosti Prahy se však posléze dostal do pasti a přes veškeré úsilí již nedokázal odvrátit srážku s policejním vozem. Po ní však ihned srdnatě vyskočil a rozběhl se na pomoc poraněné posádce policejního vozu, avšak díky dezorientaci způsobené nárazem, učinil několik prvních kroků nesprávným směrem. To ještě více povzbudilo ošklivé policisty v jejich nesprávném úsudku, že snad mají co do činění s nějakým gaunerem, takže se na něj sesypali. Ke vší smůle mu navrch ještě vrozený strach z jehel zamezil prokázat absenci vlivu jakýchkoliv návykových látek a tento veskrze hodný a vzorný hoch byl definitivně neprávem odsouzen do role kriminálního živlu.
