Zajímaly by mě důvody, které vedly soud k uvedenému verdiktu, a to dolní hranici zákonné trestní sazby - 2 roky natvrdo, i když jí hrozilo osmileté vězení. Její rádoby péče o dítě v prostředí ala casus socialis je v článku dostatečně popsána v několika odstavcích. Záchrana synova života a následná léčba se pohybovala v řádu stotisíců i více, zajímalo by mě pojištění. A její odvolání proti rozsudku, to už je výsměch....

Za děti platí sociální pojištění stát, v rámci EU tam není problém.

A ona snad sociální pojišťovna hradí zdravotní péči? To jsou tedy novinky.

Na odvolání má samozřejmě plné ústavní právo a nikdo by neměl zpochybňovat, že ho využila.

Soud mohl brát do úvahy například to, že dotyčná nevěděla, jak dítě vychovávat, nebo možná byla sama v dětství týrána atd. Zas jako netrvejme na tom, abychom věděli o každém všechno.

Na tom případu je pro lidi jako takové důležité následující:

1. Máme špičkové chirurgy, kteří dokázali téměř nemožné.

2. Všímejte si, zda se okolo vás nepohybuje dítě bez dozoru, kterému byste včasným zásahem mohli zabránit v něčem takto riskantním.

3. Všímejte si, zda některé dítě v sousedství nevykazuje známky něčeho divného.

Samozřejmě ano, na odvolání plné ústavní právo má. Nicméně, já jako člověk s odlišnými morálními hodnotami mám zase právo se pozastavit nad mentalitou jedinců, jejichž jednání dovede malé dítě nejen do stavu ohrožení života, ale i k syndromu týraného, zneužívaného a zanedbaného dítěte...