Bohužel, jak kdo žil a pracoval, tak dobře či špatně se má nyní jako senior v důchodu. To je přímá úměra, ale málo kdo si ji chce připustit.
Taky znám dost svých spolužáků, kteří po skončení deváté třídy ZŠ šli pracovat a nám, kteří jsme se šli dál vzdělávat, nebo alespoň se vyučit, se smáli, že oni už v osmnácti měli ojeté auto nebo motorku a my jezdíme na kole.
Když skončili ty kopáčské a jiné pomocné nekvalifikované práce, které byli schopni dělat, tak se tito lidé střídavě pohybovali mezi občasným zaměstnáním a podporou v nezaměstnanosti na ÚP, nebo dokonce na soc. dávkách, neboť o nevzdělané a nevyučené neměl nikdo zájem a podle toho jim byl i spravedlivě vypočítán důchod, který jim nyní nestačí na bydlení a obživu.
Jsem rovněž starobním důchodcem, a nemám nějak vysoký důchod, ale vyžít se dá. Bydlím na sídlišti, kde znám tyto stěžovatele také, ale když jim sdělím, proč bydlí stále v bytě 4 + 1, nebo 3 + 1 sami, a proč ho nevymění za menší lacinější, tak se rozčílí a tvrdí, že celý život prý pracovali, tak ať se stát o ně postará.
Rovněž neradi slyší to, proč si něco nenašetřili v době, když byli ekonomicky aktivní, což většina nás rozumných udělala, nebo proč se se svou "nouzí" neobrátí o pomoc na své děti, jak je to běžné v mnoha jiných zemích, ale u nás ty rodinné vazby v poslední době nějak nefungují, spíše i fungují, ale v obráceném gardu, ti mladí a ekonomicky aktivní spíš peníze po seniorech požadují.
