- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Moje máma pocházela z Kutné Hory. Jezdili jsme tam k babičce a dědovi. Jednou jsme šli pěšky z České ulice do Sedlce a v té ulici byla továrna na čokoládu. Ještě tam zbyl nápis LIDKA. Ta firemní značka byla napsána psacím písmem s takovým ozdobným L na začátku. Já to četl jako Sidka a máma mně vysvětlovala, jak to je správně. Ale nepamatuji se, jestli ji tehdy bylo možné ještě koupit. Bylo to na přelomu 40. a 50. let.
Pochvala za clanek i vybudovani muzea. Moc se mi libi Vase veta: Objeli jsme všechna možná muzea čokolády i v zahraničí.
Tohle by meli delat poslanci nez zacnou vymyslet dalsi nesmyslny zakon. Teda, ne objizdet muzea cokolady, ale sousedni zeme a konzultovat jejich zakony.
Článek je hezký, nápad s čokoládovým muzeem úžasný. Přesto mně v něm chybí alespoň stručná zmínka o osudu - kutnohorské "Lidky", kterou jsem si jako pamětník, tímto vybavil.
Zcela souhlasím, já také pamatuji , bonboniérové dózy LIDKA (takové kvádrového tvaru) s výborným potiskem obalu, to bylo ono. Nebyly levné, ale "lovil" jsem na ně dívku svého srdce, takže peníz zas nehrál takovou roli. Uspěl jsem. Je po už ale hezkých pár desítek let.