Nedovedu si vůbec představit, jak malinkou holčičku,kterou maminka ještě ráno s láskou česala a upravovala k focení, odváží za pár hodin vůzpohřebního ústavu. Nechtěla bych být člověkem, který musel tuto informacioznámit rodičům, ani tou fotografkou, kterou tento pocit bude doprovázet pocelý život a která v tom domě bude muset žít (pokud se nepřestěhuje, což bychudělala). Nemluvě o ostatních dětech, které tato událost musela poznamenat nacelý život, na to už nikdy nezapomenou a musela to být strašná rána pro jejich dětskoupsychiku. Naprosto zbytečná tragédie, která změnila životy mnoha lidi, přitom vůbecse to nemuselo stát, kdyby si ta školka nevymýšlela a nechala vyfotit děti naškolní zahradě, jak se to obvykle dělá. Fotky z ateliéru ať si pořizují rodiče,fotografie ze školky mají dětem připomínat to prostředí, ve kterém strávily určitouetapu svého života, má to být památka o školce a kamarádech, nikoli umělé "katalogové"obrázky. Ta holčička mohla mít před sebou šťastný a dlouhý život, stály tykrásné fotky za to? Pocit rodičů si vůbec nedovedu představit, celé je to nesmírně zdrcující.... :-(
