"Zatím je to příliš čerstvé a ještě jsem o tom neuvažovala, ale vůbec by mi to nevadilo," uvedla Daušová.
Pro je i kavárna, se kterou na projektu spolupracovala. "Patří sem, chtěli bychom ji sem vrátit," podotkl provozní a šéfkuchař kavárny František Škabroud.
Slzy pro HavlaPohřeb: V pátek v poledne v Chrámu sv. Víta Ostatky: Vdova položila růže, klaní se stovky lidí Státní smutek: Zákon nařizuje zavřít kasina Majetek: Ty restituce mi byl čert dlužen, říkal Havel Svět: Na pohřeb přijede Clintonová, Kreml mlčí Mladí komunisté: Odešel největší zrádce a nepřítel Kondolence čtenářů: Dík za statečnost a svobodu |
Zatím není jasné, jestli by příchozí vítala nastálo, ale vypadá to, že alespoň na krátkodobé výstavě se obě strany shodují. "Dlouhodobější vystavení by bylo na debatu s kavárnou, ale proti krátkodobému vystavení nejsem," poznamenala Daušová.
Socha Václava Havla vyrobená z polyesterové pryskyřice vznikla jako klauzurní práce v ateliéru profesora Jiřího Beránka v Ústavu umění a designu Západočeské univerzity v Plzni. Autorka ji vyrobila podle fotografií a videí zachycujících bývalého prezidenta.
Ten si ji během dvou měsíců, po které byla v kavárně vystavena, osobně ve Slavii také prohlédl. Ostatně s umístěním do kavárny dal sám souhlas. "Svolil, že sem patří," uvedl Škabroud.
Havel do Slavie vodil kolegy i významné zahraniční návštěvy
V kavárně se teď objevují svíčky a květiny. Hosté je pokládají na Havlovo oblíbené místo s výhledem na Pražský hrad.
František Škabroud v kavárně působí téměř dvanáct let. "Když jsem se s ním setkal poprvé, byl ještě prezidentem. Tehdy jsem se rozklepal, byl jsem hrozně nervózní. Byla to moje první velká oficiální akce," vzpomínal Škabroud.
Havel totiž do své oblíbené kavárny vodil jak kolegy z kulturního prostředí, tak významné zahraniční státní návštěvy. O jeho lásce k rohové kavárně s výhledem na Hrad ví snad každý.
Dokonce se o něm dá říci, že ji ve druhé polovině 90. let pomohl zachránit. To když hrozilo, že místo ní vznikne obchodní centrum. "Díky němu je Slavia opět Slavií. Zasadil se o její znovuobnovení," poznamenal Škabroud.
V roce 2002 Havel ze Slavie rozsvěcel i obří červené srdce Jiřího Davida. "Tehdy tu bylo snad nejvíc lidí za dobu, co tu pracuji. Po setmění všichni koukali na Hrad a sledovali rozsvěcení. Pro mě to byl asi nejsilnější okamžik z jeho pobytů v kavárně. Na to se nezapomíná," popsal provozní.
Havel byl nenáročný host, miloval řízky
Nejvíce vzpomínek však má na Václava Havla jako na obyčejného hosta. Sedával téměř vždy u stolku s výhledem na Hrad. Neměl žádnou stálou rezervaci – pokud bylo jeho místo obsazené, prostě si sedl vedle.
"Většinou přicházel sám. Vždy přišel v tichosti jako běžný host. Podle mě sem přicházel čerpat ducha kavárny. Bylo to pro něj místečko, kde toho hodně zažil," podotkl Škabroud.
Jako host byl podle něj nenáročný. "Nechtěl nic extra, přitom by ve svém postavení mohl. Stačil mu klid," popsal prezidentovy návštěvy.
"Miloval řízečky z panenky v mandlové strouhance s lehkým vídeňským bramborovým salátem," řekl Škabroud. "Seděl u okna, pozoroval hosty a dění na ulici. Samozřejmě s tužkou v ruce."
