Do ruky tužka, hele, ono to jde. Tak je možné si užít kurz kreslení

Levá část mozku ví přesně, jak vypadá kůň. Tedy ještě než předlohu otočíme vzhůru nohama. Je to jeden z postupů, jak za pouhý víkend nakreslit parádní obrázek. Víme už, jak na to. Alespoň my – účastníci kurzu.

Jak to funguje?

Pěkně plynule.

• Metodiku kreslení pravou mozkovou hemisférou vytvořila na počátku 80. let 20. století americká profesorka Betty Edwardsová. Vychází podle ní z lékařských poznatků o fungování mozku složeného ze dvou polovin. Levou hemisféru můžeme označit jako logickou a pravou jako emoční. V dnešním světě plném termínů a pravidel většinou fungujeme spíše na principu levé hemisféry. Na výtvarném kurzu dostává prostor pravá polovina mozku. Díky sérii postupných cvičení se během víkendu odblokuje dosavadní neschopnost kreslit. Praktická cvičení přivádějí účastníky nenásilně od dětských malůvek ke skutečné kresbě. Třeba své ruky, kterou zkoušíme stínovat.

Prohlížím si svůj první obrázek. Každý jsme měli půl hodiny, abychom co nejlépe nakreslili obličej podle vybrané fotky. Na roh papíru jsem si poznamenal odhad, že finální výtvor bude o dvacet procent lepší. Výsledky našich srovnávaček jsou vidět na fotografiích v tomto článku. Rozdíl Před a Po mě až fascinuje. Jak se mi povedlo nakreslit ty vlasy, to netuším. Předem bych tomu nevěřil. Ale je to nakonec jednoduché. Stačí poznat pár technik a pak jet tužkou kousek po kousku. Dát si na to čas. Ehm, jednoduché to nebylo. Ale zábavné a tvůrčí ano.

Prostor prázdné díry

„Jde kreslit i to, co tam není,“ říká výtvarná lektorka Hana Danková a rozdává předlohu, na které je jednoduchý černobílý obrys křesla. Ve výtvarném ateliéru na pražských Vinohradech nás kolem stolu sedí osm. Je sobota a koná se tu víkendový kurz Kreativita v nás – kreslení pravou mozkovou hemisférou. Učíme se různé fígle. Třeba jak oblafnout naši potřebu hodnotit vznikající kresbu. Díky tomu ve finále nakreslíme povedené obličeje podle velkých předchystaných fotografií.

Fasujeme praktickou tužku, z jedné strany kreslí, z druhé gumuje a bělí. Jdeme na to. Při kreslení židle nezačínáme náčrtem její hmoty, ale obrysy prázdných prostor, těch děr, skrze které je židlí vidět. Je to jakýsi převrácený styl pohledu na věc, až překreslením jednotlivých bloků vznikne celek. Baví mě to, je to jiné. Nové. Kreslíme jedním tahem svou dlaň, kterou držíme před očima, jenže se nedíváme na papír. Vznikají zajímavé patvary, pak ujíždím tužkou neplánovaně zcela mimo pracovní plochu. Cvičení opakujeme, na papír se postupně můžeme dívat déle a déle, ale nikdy naplno. Překvapivě vznikají skvělé karikatury ruky.

Hřebec mi utíká z papíru

Hana Danková

Vedle základního kurzu kreslení pravou mozkovou hemisférou pořádá i navazující kreslení pastelkami, malby akrylem či suchým pastelem.

• Vede kurzy nejen skupinové, ale i individuální, věnuje se také výtvarným kurzům orientovaným na osobní rozvoj – například kreslení mandal nebo jednodenní firemní teambuildingové akce s výtvarným zaměřením. Více o výtvarnici na Malujemesúsměvem.cz.

Ztrácím orientaci – kreslíme svou dlaň, všechny její čáry a záhyby. Co nejdetailněji, ani jsem nevěděl, že jich mám tolik. Fíglem opět je nedívat se na papír. Přestáváme se totiž snažit o pečlivě dokonalý výsledek. Užívám si – co vlastně? Čmárání. A uvolnění, radost ze čmárání. „To je ten pocit, co by člověk měl u kreslení mít. Dostat se do toku tvůrčí energie a téct s ním,“ upozorňuje výtvarnice Hana. Ke kurzům kreslení pravou mozkovou hemisférou se dostala ze zvědavosti. Chtěla vědět, jak to, že se při nich dokáže naučit kreslit úplně každý. „Když jsem viděla metodiku, která se při kurzech používá, a výsledky lidí, kteří na počátku kurzu opravdu uměli nakreslit jen domeček jedním tahem a prasátko, hned jsem věděla, že to chci dělat,“ vypráví s tím, že pro ni nebyla technika směrodatná, protože uměla kreslit i předtím.

Obchází kolem stolu a rozdává nám papír se siluetou koně, přes kterého vedou pomocné čáry pro následující cvičení. „Levá část mozku ví přesně, jak vypadá kůň. Ale ne vzhůru nohama,“ říká Hana. Skutečně, obrácená předloha je nekonkrétním tvarem jako divná slepá mapa pokrouceného ostrova. „Čím blíž budete tužkou kříži, tím líp trefíte rozměry. Dívejte se, kde linky protínají osy. Pokud už tady uděláte oblouček větší, kůň bude odulý, protože už začátek je přehnaně velký,“ upozorňuje. Opravdu, můj naddimenzovaný hřebec pak chce vyběhnout z papíru. Zvětšuju, aniž bych si to uvědomoval. Obraz koně, to je teprve necelá půlka kurzu, zároveň však konec článku. Co teď? Gumovat už nebudu. Vždyť obrázek prý vydá za tisíc slov.