"Když se v Poděbradech vysloví jméno bratří Mašínů, působí to tady jak rudý hadr na býka," je přesvědčena etnografka Hrabětová.
Mašínové a Poděbrady V Poděbradech se Ctirad a Josef Mašínové seznámili s Milanem Paumerem. Ten se sice narodil v Kolíně, ale jinak žil v Poděbradech. Mašínovi přišli do Poděbrad z Prahy. Mašínovi původně bydleli ve vilové čtvrti a jejich matka Zdena Mašínová patřila k místní společenské elitě. V roce 1953, v roce útěku, úřady Mašínovy vystěhovaly do části zchátralého domku ve vesničce Činěvsi nedaleko Poděbrad. |
Téma bratří Mašínů i teď, téměř půl století po jejich legendárním útěku na Západ, vyvolalo roztržku mezi ní a jejími nejlepšími sousedy. Hrabětová pomáhala Petru Panchovi Prchalovi a výtvarnici Lucii Seifertové s dětským orlojem, který je novou atrakcí města (o orloji čtěte zde).
Nechtěla mít na spodní části orloje, kde jsou plakáty o historii města, plakát s Mašíny. Autoři na něm trvali.
"Má první reakce byla, že to snad nemyslí vážně. A jestli ano, tak nechci být s něčím takovým spojovaná. My tady máme slavnou historii města spjatou i s Přemyslem Otakarem II. a k tomu Mašíni?" vysvětluje Hrabětová.
Oponenti: Chce předělat dějiny města
Vznikl z toho spor. "Já jsem byl v šoku. Známe se roky, mluvila i na pohřbu mé matky a najednou po mně chce, abych vymazal jednu kapitolu poděbradské historie. To nemůžu, navíc Mašínové někomu vadí a vraždy spáchané komunisty ne?" líčí svůj postoj Prchal.
Orloj už stojí v centru Poděbrad i s kresbou Mašínů. Jméno Hrabětové ze všech materiálů spojených s orlojem vymizelo. Jenže tím to nekončí.
Dětský orloj.
Část obyvatel Poděbrad teď svádí ještě intenzivnější boj o to, aby se neinstalovala pamětní deska vzpomínající na Milana Paumera, který se s Mašíny prostřílel do západního Berlína.
Jako argumenty vytahují i školní vzpomínky z doby, kdy Mašínové navštěvovali v Poděbradech reálné gymnázium Kolej Jiřího z Poděbrad. "Já jsem s Pepíkem seděl v lavici a oblíbený ve třídě nebyl. Měl problém s prospěchem, s docházkou, všechno mu procházelo. Byli to velcí frajeři, oba, ale Radek, tedy Ctirad, šel na vysokou, kdežto Pepíka zajímaly jen holky a chlast a zbraně," vzpomíná Jiří Mareček.
Historik s interpretací lidí nesouhlasí
S takovou interpretací nesouhlasí historik Jan Němeček, autor knihy Mašínové: Zpráva o dvou generacích.
"Vždyť to byli kluci v pubertě, ježíšikriste. Je to strašně zjednodušené. Podle mě je nasměrovalo jejich bezprostřední okolí, když viděli, jak otcovi spolupracovníci odcházejí do exilu, pak smrt Milady Horákové, s níž jejich matka seděla v jedné cele," podotkl Němeček.
Ale Poděbradští si své vzpomínky nenechají vymluvit. "Můj otec chodil taky s Mašíny do školy a taky o nich nemluví dobře. V některých lidech je latentní komunismus. A možná i kus závisti na jejich slávu," myslí si Prchal. "Já bych si jen přála, aby se o nich už vůbec nemluvilo a upadlo to v zapomnění," říká Hrabětová.
