Takzvaná shybka pod Čechovým mostem v Praze je prvním propojením kanalizačních stok pod Vltavou z počátku dvacátého století. | foto: ČTK

Na stavbu stoky, která vede pod Letnou, dohlížel i František Josef I.

  • 4
Krabice s baterkami se rychle vyprazdňuje. Kdo nebyl úspěšný, připevňuje si na žlutou helmu alespoň čelovku. Všichni jsou připraveni? Tak hurá na exkurzi do stoky, která vede pod Letnou.

„Hnala se voda za mohutného hukotu tak prudce, že Jeho Milost vyslovila obdiv nad její vehemencí,“ mohli si v roce 1901 přečíst Pražané v novinách.

 Jeho císařská Milost František Josef I. totiž 13. ledna navštívila stavbu kanalizačního tunelu pod Letnou. V té době na místě ještě nestál Čechův most a dvaadvacetiletý Josef Stalin netušil, že jednou odtud bude jeho socha v čele „fronty na maso“ shlížet na Prahu.

Císařská sláva je však dávno pryč a jen málokdo dnes ví, že pod Čechovým mostem je vchod do nejstarší kanalizační shybky v Praze. 

„Shybka je jako sifon. Funguje na principu spojených nádob. Voda steče sestupným ramenem, vede pod Vltavou a výstupným ramenem zase stoupá nahoru,“ vysvětluje vedoucí průzkumu stokové sítě Jan Bernát. 

Shybka je součástí původního kanalizačního systému, který pro Prahu na konci devatenáctého století navrhl britský inženýr W. H. Lindley.

Metr široké litinové trubky s šířkou pláště dva a půl centimetru jsou na devatenácti místech v Praze. Šest z nich vede pod Vltavou. 

Jsou součástí stokové sítě dlouhé 3 637 kilometrů a vedou do Ústřední čističky odpadních vod, která vyčistí devadesát pět procent pražské vody. Zbylých pět procent míří do jedné z dvaceti pobočných čistíren.

Nic z toho však za Rakouska-Uherska ještě nebylo. Císař František Josef I. tak mohl obdivovat pouze tunel z dvakrát pálených glazovaných cihel, který vede ke shybce, a provizorní domek, který byl kvůli jeho návštěvě postaven. Zdobily ho květiny, koberce a busta panovníka. Při návštěvě jí 71letý císař zasalutoval.

Pražská kanalizace zažila i bitvu o Stalingrad

Tunel, do kterého Habsburk nahlédl, vede k ústí shybky. Jeho vstup je chráněn kovovými dveřmi, které jsou pro veřejnost uzamčené. Po jejich otevření zamoří průjezd pod mostem silný pach odpadních vod. Ten cestou úzkými tunely sílí.

„Dávejte pozor, hodně to tam klouže,“ varuje Bernát ještě před vstupem. Skupinka s baterkami a čelovkami ho pomalu následuje a dává pozor, aby se neotřela o slizké a zapáchající stěny.

Filmoví fanoušci to tu znají

Úzký tunel a kluzké schody ústí ve velké komoře. Zvuk tekoucí vody je zde tak silný, že není slyšet vlastního slova. Okraj chodníků zabezpečuje zábradlí. Ještě že tak. Kdyby do hlubiny někdo spadl, už by se zpátky asi nedostal. 

Proud vody, která vytéká ze tří tunelů, je totiž tak silný, že by každého okamžitě smetl. Rychlostí jeden kubík za vteřinu zde uhánějí odpadní vody z Nového a Starého Města, Malé Strany, Smíchova a části Vinohrad.

Filmovým fanouškům může být prostor povědomý. „Natáčelo se zde několik filmů, například německý Stalingrad, ve kterém hrál Karel Heřmánek,“ poznamenává Bernát. 

To je příznačné. Při cestě zpět na povrch se totiž od stěn tunelů odrážejí zvuky, které připomínají bitvu. Tajemné hučení zní jako nálety a člověku se může zdát, že zatímco si dole prohlížel stoku, vypukla nahoře válka. Jsou to však jenom auta, která projíždějí u výstupu z tunelu.

František Josef I. při své návštěvě podobný pocit určitě nezažil. Za jeho časů mnoho aut ještě nejezdilo. Exkurze do světa kanalizací na něj i tak udělala velký dojem. „Velmi pěkné! Velmi hezké jest to! Těší mne, že jsem to mohl viděti,“ spokojeně prý tehdy prohlásil. 

Nezbývá než se pod jeho prohlášení podepsat.