Půldruhého století bylo hlavní město průmyslovým centrem země, ovšem za poslední desetiletí výrazně změnilo svou tvář. Továrny vyrábějící všechno možné od šroubků po tramvaje postupně ustupují bytové výstavbě. Někde areály našly nakonec nové využití, některé ale úplně zmizely a další chátrají.
Praha má na svém území dost dobrých i špatných příkladů, jak přestavět průmyslové areály, které již dělníci dávno opustili. "Moc hezká a málo známá je třeba továrna na vodoměry v Holešovicích, ve které vznikly ateliéry," poukazuje na jeden z dobrých příkladů Eva Dvořáková z pražského památkového ústavu.
Fabriku na zpracování olova z roku 1884 později přeměnil majitel na továrnu na vodoměry. V 90. letech 20. století byla v restituci vrácena architektovi Josefu Pleskotovi, který zde vybudoval galerii a kanceláře svého ateliéru. Svůj úkol pojal citlivě a továrna neztratila nic ze svého industriálního půvabu.
Podle Evy Dvořákové z NPÚ se celkem povedla i přestavba parního mlýnu v nedaleké Jankovcově ulici na administrativní areál. "Ovšem za nejúžasnější považuji vznik kulturního a uměleckého centra MeetFactory Davida Černého, které odpovídá současným trendům v západní Evropě," řekla Dvořáková.
Třípodlažní drážní objekt na konci smíchovského nádraží dlouho chátral, ale v roce 2007 se vše změnilo. Umělec David Černý a hudebník David Koller zde otevřeli kulturní centrum, které odpovídá současným trendům v západní Evropě, jak měnit průmyslové areály na živá místa se syrovou, ale úžasnou atmosférou.
Mezi povedené rekonstrukce patří i Galerie DOX v Holešovicích. Komplex budov z 19. století, které sloužily ke kovovýrobě, proměnil v letech 2003 až 2008 architekt Ivan Kroupa v obrovské výstavní prostory. Budovy původního areálu byly pouze přestavěny a vznikl slepenec historické a moderní architektury, která se nesnaží schovat za historizující fasády.
Naopak za nepříliš povedené považuje nové obytné domy na místě Vinohradského pivovaru, který v minulosti za podivných okolností vyhořel a poškozená historická budova ustoupila moderní zástavbě. Pivovar fungoval v letech 1894-1985 a v roce 2000 část areálu vyhořela.
Architekti z ateliéru CMC architects pak v letech 2003-06 do částečně uzavřeného bloku vestavěli bytové domy s náznaky pivovarských objektů. Podle památkářů jde o nepříliš citlivé zásahy do historické zástavby.
Odborníci příliš "nevýskají" ani nad podobou podbabské sladovny. Ty byly vystavěny v 80. letech 19. století. Provoz končí o více než sto let později. Nový soukromý majitel v roce 2007 kvůli špatné statice zbořil vše, co mohl, ačkoliv s tím památkáři nesouhlasili. Nyní doufají, že investor znovu postaví alespoň sladovnické komíny.
V Praze jsou ale také místa, která v sobě ukrývají podle architektů a památkářů velký potenciál k citlivému a kvalitnímu rozvoji. "Největší devízou je ale podle mě Nákladové nádraží Žižkov. Tam je obrovský potenciál a je v dobrém stavu. Obávám se ale, že ho zbourají," řekl s povzdechem architekt Zdeněk Lukeš.
Právě bývalé nádraží je ohroženo developerskými plány. Má tu vzniknout celá nová čtvrť.
Památkáři chtějí developery "přibrzdit"
Dnes kolem bývalých továren krouží nenasytní developeři, kteří si mnohdy s jejich záchranou hlavu nelámou. Najít jim nové využití je totiž velmi nákladné a v mnoha případech vyjde levněji, když je buldozery srovnají se zemí.
"Právě proto jsme vytvořili podklady k jejich případné ochraně," řekla Michaela Ryšková z Národního památkového ústavu v Ostravě. Severní Morava má s průmyslovými areály bohaté zkušenosti.
Před pár dny se památkáři z celé země sešli, aby porovnali svá zjištění za posledních šest let. "Taková práce zabývající se průmyslovým dědictvím je pro památkovou péči poměrně nová," upozornila Ryšková.
Nyní odborníky čeká získaná data shrnout a předložit ministerstvu kultury, které má seznamy chráněných nemovitých památek na starosti. Kritéria pro zapsání na tento prestižní seznam jsou pak celkem jednoduchá. Dotčený objekt musí být v něčem jedinečný. Technickými řešeními, architektonickými prvky či svým významem.