Nejdřív se mu jen špatně dýchalo, pak přibyla antibiotika. Nakonec už skoro nedošel domů. Diagnóza byla vážná: leukemie. Následovaly chemoterapie a pak transplantace kostní dřeně. Prognóza na uzdravení byla minimální, to mu však lékaři raději neřekli. Nyní fotograf Jaroslav Hora cestuje po světě, fotí a inspiruje ostatní pacienty s poruchou tvorby krve, že svůj boj nemají vzdát.
„Jsem ročník 1969, ale reálně je mi šest let. Po transplantaci jsem se znova narodil. Spousta lidí to však vzdá, a to pak péče lékařů ani podpora rodiny nic nezmůže. Je to v hlavě,“ říká fotograf a zdravé Čechy vyzývá, aby se stali dárci kostní dřeně. „Když jsem onemocněl, tak se všichni z mého okolí hlásili a chtěli dřeň darovat,“ vypráví.
Dárců je však v Česku zoufale málo. Zatímco v Německu kostní dřeň daruje každý dvacátý člověk, u nás je to jen každý dvoustý. V Ústavu hematologie a krevní transfuze v ulici U Nemocnice je k vidění série Horových fotografií Životu na stopě, kde se lidé budou moci nechat inspirovat k zapsání mezi nové dárce.
„V registru máme 25 195 dárců, ale potřebujeme další. V současné době hledáme dárce pro padesát pacientů,“ upřesňuje Gabriela Hošková, koordinátorka Českého registru dárců krvetvorných buněk v Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM).
Věková hranice dárců se posunula ke čtyřicítce
Aby bylo možné nabírat více lidí, zvedla se i věková hranice z pětatřiceti na čtyřicet let. „Ideální dárce je sice pětadvacetiletý muž, ale zjistili jsme, že zdraví silní muži po pětatřiceti jsou ti, kteří chtějí do registru dárců vstupovat nejvíc,“ vysvětluje Hošková a upozorňuje, že na světě poruchou krvetvorby někdo onemocní každé tři minuty a spousta těchto lidí bude časem potřebovat transplantaci.
Při hledání vhodného dárce si přitom světoví lékaři vzájemně pomáhají a často se tak stane, že český pacient svého zachránce nalezne třeba ve Spojených státech a naopak. „Já o svém dárci vím jen to, že je to paní s jinou krevní skupinou, než mám já. Chtěl bych jí poděkovat, ale ještě jsem asi nenašel odvahu se s ní setkat,“ říká Hora.
Jeho fotografie z Prahy a norských Lofot si lidé na výstavě budou moci i koupit a přispět tak lidem, kteří kvůli nemoci často skončí na mizině. „Musel jsem prodat firmu, protože je to už od začátku nemoci finančně velmi náročné, navíc jsem byl dva roky úplně odříznutý od světa. Ale alespoň jsem měl co prodat, lidé v zaměstnání jsou na tom mnohem hůř. Třeba jste dva měsíce v nemocnici, což si musíte zaplatit sami. A i po transplantaci jste pořád nemocní, takže jste těžko zaměstnatelní,“ popisuje Hora finanční potíže lidí, kteří nemají to „štěstí“, že jim stát uzná invalidní důchod.
V polovině ledna se výstava přesune do nákupního centra Eden, pak oběhne republiku a za půl roku se vrátí do Prahy, kde bude dávat sílu nemocným, kteří čekají na svého dárce.
