Je to sice již 70 let, ale dramatická válečná léta zanechala v metropoli dodnes své stopy. A to zejména na starých, šedivých fasádách, které neprošly rekonstrukcí. V Praze jich je sice mnohem méně než například v Českých Budějovicích či Ostravě, přesto na některých místech v přízemí domů dodnes rozeznáte šipky, které ukazovaly na nejbližší protiletecký kryt.
Šipky ukazující na dům s protileteckým krytem.
Když zazněl poplach, ukazovaly šipky lidem, kam se mohou schovat. Po skončení bombardování mohly být nápovědou, kde začít co nejdříve s vyprošťovacími pracemi. Šipky byly natřené vápnem, a proto se velmi špatně odstraňují, na některých místech tak doslova prosvítají pod novějšími, ale vybledlými nátěry.
Když se vám chce na záchod, použijte kýbl
Systém krytů vznikl již za první republiky a měl původně sloužit jako ochrana před německými nálety. Protektorátní vláda pod německým vlivem se pak do stavby nových úkrytů nijak nehnala, jako útočiště před bombami tak sloužily v Praze většinou sklepy již existujících domů. Krytům se za války říkalo oficiálně Luftschutzraum nebo Luftschutzkeller, na zdech se proto objevoval například i nápis LSR, případně další zkratky, které měly lidem nastínit, kde je vchod do krytu, nouzový východ či průlom do sousedního sklepa.
Klasické vybavení protileteckého krytu
V krytu samotném pak visely dvojjazyčné cedule, které zakazovaly kouření a vyzývaly ke klidu. Platil zde zákaz skladování hořlavých materiálů, sklep musel být vyklizen a jeho stěny zesíleny. Našli byste zde plynové masky, lopatu a krumpáč na odstraňování závalů, lékárničku a zásobu vody a potravin. Jako toaleta sloužily dva kýble, jeden pro ženy a druhý pro muže.
Už zase nálet? Dnes do krytu nejdu
Cílem listopadového leteckého útoku se stala městská elektrárna v Holešovicích, zaútočily na ní dva letouny. Německé letectvo bylo v tu dobu téměř rozprášené, a tak letadla spojenců často přelétala přes takzvanou varovnou oblast. Ještě než do ní vlétly, ozvaly se sirény ohlašující veřejnou protileteckou výstrahu, po ní následoval samotný letecký poplach a ještě po přeletu letadel to stále houkalo, dokud letka neopustila varovnou zónu. Lidé proto často chodili do krytů zbytečně, protože letadla nad českým městem mnohdy jen přelétala.
Pražská zoo opravila a otevřela protiletecký kryt, v němž se kdysi schovávali její zaměstnanci. Vznikl v někdejší průzkumné štole pro těžbu rudy.
Letecké poplachy se časem staly tak běžné, že je mnoho Pražanů přestalo brát vážně. Domnívali se, že Praze – jakožto českému městu – nehrozí skutečné nebezpečí a i přes vyhlášení poplachu zůstávali v ulicích. I proto mělo ojedinělé bombardování Prahy v únoru 1945 tak tragické následky.
Útoky na Prahu
|
