Věž, ve které gorily přečkaly povodeň, je pro zvířata lepší než přesun do jiné zoo, myslí si odborníci z trojské zahrady. Tlupa goril proto zřejmě ve svém azylu zůstane. Ještě nejméně dva týdny.
"Zvládají to mnohem lépe, než jsme si představovali. S výjimkou dvou nebo tří drobných šarvátek tu panuje klid," těší Víta Lukáše, který má v zoo na starosti chov primátů.
Přitom když Lukáš v neděli 2. června posílal tlupu do nedobrovolného azylu ve věži nad pavilonem, nepředpokládal, že gorily budou její komfort využívat několik týdnů. Jenže po několika dnech se ukázalo, že improvizované prostory vyhovují lidoopům víc než riskantní uspání a transport do Dvora Králové.
Bezprostřední okolí pavilonu goril plné bahna. (7. června 2013)
Zabahněná cesta k pavilonu goril. (7. června 2013)
"Gorily při přesunu do věže vycítily, že je to vážné a že to musí vydržet. Poměrně rychle si ve dvou velkých propojených ložnicích srovnaly vztahy, takže se k sobě chovají lépe než obvykle," všímá si vedoucí chovu, který se zaměřil hlavně na nevyzpytatelnou samici Bikiru, jež má problémy s autoritami: "Naštěstí je jí všechno jedno, chová se, jako by se nechumelilo."
Dokonce, zatímco dole musí Bikiru krmit ošetřovatelé zvlášť, protože se s tlupou pořád úplně nesžila, tady si navykla krmit se s ostatními. "Všechny gorily včetně Bikiry se nasoukají jedna vedle druhé k mřížím a začnou jíst. A že jim chutná," těší Lukáše, pro nějž je největší odměnou spokojené mručení chovanců. To totiž znamená, že se cítí komfortně.
Lenošení a oříšky v hračkách
Pro oko laika je přitom gorilí pohoda ve věži až nesnesitelně lenivá. Primáti si nacpou žaludky, pak se rozvalí - na zemi v dřevité vlně nebo pěkně na palandě.
Až by si jeden myslel, že se musí ukrutně nudit. "Jenže přesně tak vypadá život goril v divoké přírodě. Tlupa se nají a pak její členové odpočívají," ubezpečuje Lukáš.
Aby gorily úplně nelajdaly, mají v ložnicích o rozloze něco přes 60 metrů čtverečních lana a hračky. K aktivitě dokáže Lukáš primáty přimět snadno, stačí po ložnici schovat pochoutky. Do psích hraček vměstnají chovatelé oříšky, rozinky a ovesné vločky a potom pozorují, jak se gorily snaží obratně prsty vylovit zatoulanou lahůdku.
Že by tedy vládla v povodňovém vyhnanství ryzí idyla? "Zatím ano, ale všechno se může z hodiny na hodinu změnit," shoduje se Lukáš s ředitelem pražské zoo Miroslavem Bobkem.
Pokud by některá z goril začala uzavřený prostor odvětrávaný světlíky a dveřmi špatně snášet, může celá smečka během pár hodin věž opustit. Expozice v zoologické zahradě ve Dvoře Králové je pro ně stále připravena.
"Rozhodli bychom podle toho, co by bylo aktuálně pro gorily lepší," říká Bobek. Rozdělení členů skupiny, uspání, transport i přesídlení na východ Čech by znamenalo pro zvířata obrovskou fyzickou i psychickou zátěž. Postačí si jen vzpomenout, jak dramatické bylo uspávání Moji před odletem do Španělska nebo Kamby před komplikovaným porodem.
Proto také chovatelé a dobrovolníci pilně smýčí vyplavený pavilon goril, aby se tlupa mohla co nejdřív vrátit domů. Expozice je nejníž v celém trojském areálu, a byla proto nejvíc poškozena.
Tlusté vrstvy bahna a vlhko jsou nakonec to nejmenší. Sklenáři v pátek vsadili nové výplně, pracuje se i na opravě hydrauliky. V zázemí bude potřeba doplnit například obklady, opravit elektrické rozvody.
"Snad to nebude trvat déle než dva týdny," přál by si Vít Lukáš.
6. června 2013 |
