Terezie pochází z Města Albrechtice u Krnova, kam hned po propuštění z nemocnice odjela i se svým kamarádem, aby se vzpamatovala z prožitého šoku. Dívka sama oslovila MF DNES, aby mohla poděkovat záchranářům, kteří je oba vysvobodili z hořícího domu.
"Já bych se do Prahy i vrátil, jsem v pořádku, ale zůstávám tady, abych pomohl Tereze. Je z toho opravdu mimo," řekl v telefonickém rozhovoru Jan, který s Terezií a dalšími devíti lidmi bydlel v opuštěném objektu na Florenci zhruba týden.
"Bydleli jsme tam jako squateři, snažili jsme se o ten barák starat. Někteří lidé tam bydleli déle. Všichni byli mladí, nejstaršímu z nás, Adamovi, bylo asi 36 let," popisuje Jan.
"Zrovna Adam je nejspíš jeden z těch, kteří při požáru zemřeli. Pamatuji si ještě na Ivetu, ta byla o něco mladší. Bydleli tam taky Štěpánka a Kuba, kteří měli i psa. Moc jsme se ale neznali," vzpomíná Jan na lidi, se kterými se na Florenci poznal.
Oheň byl všude kolem
Na osudnou noc, kdy budova na Florenci vyhořela, si prý Terezie ani Jan moc nepamatují. Vědí však přesně, co je vzbudilo. A také, co viděli jako první věc, když se snažili z hořícího objektu utéct.
POŽÁR DRÁŽNÍ BUDOVY NA FLORENCINeobývaný objekt Českých drah u autobusového nádraží Florenc začal hořet minulý týden v noci z úterý na středu krátce po půlnoci. Hasičům se podařilo zachránit chlapce a dívku. Museli je doslova vyřezat ze zamřížované místnosti. Dalších devět lidí zemřelo. Vyšetřovatelé nyní zjišťují, jestli požár vznikl náhodou, nebo úmyslně. Dosud se podařilo identifikovat čtyři oběti. Dráhy zatím neplánují na místě vyhořelé budovy žádnou stavbu. |
"Honza mě vzbudil, že prý hoří a že musíme hned zmizet. Viděla jsem, jak hoří na obou stranách, jen ne tam, kde jsme spali. Chtěli jsme se dostat ven oknem, ale tam byly mříže. Tak jsme křičeli o pomoc," doplňuje vzpomínky svého kamaráda zachráněná dívka.
Rozpomíná se také, že neslyšela štěkat žádného ze psů, kteří tam se squatery žili.
"My jsme tam s Terezou byli jen týden, ale ostatní tam žili mnohem déle. Měli jsme ale dobré vztahy, nikdo z nás to určitě schválně nezapálil. Je pravda, že jsme tam měli svíčky. Ale třeba v jedné části domu, kde také hořelo, ani nikdo nepřebýval," řekl Jan s tím, že si nevybavuje, že by jejich partě někdo vyhrožoval.
Jan i Terezie shodně tvrdí, že neměli konflikty s lidmi z okolí. "Odpoledne, před tím požárem, přišli policisté a říkali nám, že máme do večera odejít. Že přijdou opět na kontrolu a už máme být pryč. Žádné problémy jsme ale s nikým neměli," říká dívka, kterou po propuštění z nemocnice vyzvedla matka a odvezla ji i s přítelem domů.
Možná to někdo zapálil, ale nevím proč, říká Jan
Terezie v rozhovoru odmítla, že by v objektu bydleli bezdomovci. Podle jejích slov tam byli jen mladí squateři. "Někteří možná brali drogy, ale chovali jsme se slušně," ujišťuje Terezie. Zároveň si ale vzpomněla, že někdo v budově používal k topení plynovou bombu. "Nevím ale o tom, že by ji tam potom našli," dodala.
Oba zachránění kamarádi nechtějí věřit, že by budova začala hořet náhodou. Jan vypráví o tom, že na podlahách měli většinou položené linoleum a svítili si svíčkami.
"Kdyby začalo hořet kvůli svíčkám, tak jen v jedné části domu. Na druhé straně nikdo nebyl, takže tam nemohlo jen tak začít hořet. Jestli to někdo zapálil schválně? Je to možné, ale nevíme kdo, a hlavně proč by to dělal," dodal Jan.
Oba měli na rozdíl od ostatních, kteří obývali opuštěnou halu, doslova štěstí v neštěstí, protože se hasičům podařilo včas rozřezat mříž na okně, kudy se Jan a Terezie dostali ven.
