Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ve smaltovně vidí „ulici“ jako první. Vyrábějí orientační cedule

Josef Škvor Metro.cz
29. března 2016  11:47
Smaltované cedule s názvem náměstí či ulice jsou téměř všude. Podívejte se, jak se plechové cedule s názvy a čísly vyrábějí.

„Základem je pec rozpálená na téměř osm až devět set stupňů,“ říká Milan Zátko, vedoucí hlubočepské provozovny společnosti Gaen, která jako jediná v hlavním městě uliční cedule, čísla popisná i orientační vyrábí. Zátko tu pracuje již více než patnáct let, takže o výrobě ví už všechno.

„Plechy, které jsou v surovém stavu, se ošetří po obou stranách základním tmavým smaltem. Vždy se musí vypálit při teplotách 800 až 900 °C. Podle počtu barev se pak nanáší další vrstvy, ve stejném počtu se pak také vypalují. U uličních cedulí je vlastně poslední barvou, která se nanáší a vypaluje, bílá,“ popisuje nejzákladnější způsob výroby Zátko.

Fotogalerie

Smalt je prášek, jehož zrnitost je podobná přibližně polohrubé mouce. Ze 70 až 80 procent ho tvoří křemičitý písek, jíly a barviva. Pro práci v detailech se mísí s vodou.

Jednou se stálých zaměstnankyň hlubočepské provozovny je Zdena Jačková, která zrovna dokončuje orientační ceduli pro mimopražský penzion.

„Tehdy jsem nastoupila do provozovny na Letnou z nouze, protože dcera šla do první třídy a ve smaltovně byla dobrá pracovní doba,“ vzpomíná na dobu zhruba před čtyřiatřiceti lety. U práce, která vyžaduje cit pro detail a pečlivost, vydržela ale dosud.

O cedule mají zájem i cizinci

U vedlejšího stolu její nejmladší kolegyně začišťuje bílé písmo orientační tabulky s označením 7a tak, aby destička mohla jít zanedlouho na poslední vypálení do pece. Čistí buď jemným kartáčkem, nebo tenkou dřevěnou špachtličkou, aby se linie a vrstva smaltu nepoškodila.

„Poměrně hodně zakázek děláme cizincům, kteří v Praze pracovali a mají k ní citový vztah. Když třeba po třech nebo pěti letech končí, tak to, co jim přijde nejcharakterističtější, jsou uliční cedule,“ doplňuje Zátko.

Ve smaltovně vyrábějí i různé výzdoby pro interiéry domů, desky pro chráněné krajinné oblasti, státní hranici. Vytvořili ale i velký ciferník pro limnigraf, který stojí na pražské Výtoni u železničního mostu, nebo nápis pro žižkovský Palác Akropolis.

Do zahraniční vyvážejí třeba domovní čísla pro budovy v Hamburku, smaltovaná stínidla na pouliční lampy do Skandinávie, nebo označení domů v ruských lázeňských střediscích. Nedávno vytvářeli ceduli i pro švýcarskou skupinu motorkářů, kteří chtěli mít ve znaku helvétský kříž i postavu Viléna Tella s kuší.

O stůl v hlavní výrobní místnosti stojí opřená i nová nárožní deska s komplikovaným názvem: PARK MAXE VAN DER STOELA. Ten vznikl při výstavbě tunelu Blanka u potoka Brusnice. Je pojmenován po nizozemském ministru zahraničních věcí Maxi van der Stoelovi, který byl prvním západoevropským politikem, který se v Praze setkal se zástupci Charty 77, konkrétně jejím mluvčím profesorem Janem Patočkou.



  • tisknout
  • sdílet
  • máte tip?


Hlavní zprávy

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.