V letech 1941 až 1945 bylo z bubenského nádraží do Terezína deportováno na padesát tisíc pražských Židů. Po válce se jich domů vrátila sotva desetina.
„Vztyčením plastiky nazvané Brána nenávratna, která má podobu koleje směřující k nebi, jsem splatil část dluhu všem, kteří podlehli nacistickému běsnění,“ uvedl během slavnostního ceremoniálu její autor Aleš Veselý. „Měl jsem k tomu velmi osobní důvody, protože z mých nejbližších příbuzných se 42 lidí nevrátilo, zahynulo.“
Odhalení sochy je podle ředitele společnosti Památník Šoa, dokumentaristy Pavla Štingla, signálem veřejnosti i politikům, že koncepce proměny bubenského nádraží na Památník ticha, přesněji vzpomínkové centrum holokaustu a moderní historie obecně, je připravena k realizaci.
„Projekt už získal stavební povolení i výjimku ze stavební uzávěry. Naše společnost navíc uzavřela s Českými drahami smlouvu na padesátiletý pronájem nádražní budovy,“ uvedl Štingl s tím, že autorkou přestavby nádraží je Šárka Malá z ateliéru Romana Kouckého.
„Teď už je to jen otázka rychlosti financování,“ dodal s tím, že by památník rádi otevřeli na podzim roku 2016 u příležitosti 75. výročí zahájení židovských transportů z Bubnů.
Podporu projektu vyjádřil přímo na místě ministr kultury Daniel Herman. „S panem Štinglem se znám dlouhá léta, jeho snahám jsem silně nakloněn a chci mu v maximální míře pomoci. Podobné vzpomínkové centrum holokaustu ostatně mělo být v Praze už dávno,“ podotkl.
Jedna z přímých účastnic transportu do Terezína, čtyřiaosmdesátiletá Evelina Merová, pak dodala: „Moc bych si přála, aby dnešní děti už nikdy nic podobně děsivého nezažily. A zároveň nikdy nezapomněly na to, co se v jejich věku stalo nám…“
