Jdete přímo z natáčení dalších dílů Doktorů z Počátků. Takže prázdniny se letos nekonají?
Moc ne, ale jako herec na volné noze si vážím toho, že mám práci. Takže je jasné, že kvůli tomu musím obětovat třeba i léto. Loni jsem hrál na Letních shakespearovských slavnostech a na Vyšehradě na METROpolitním létu hereckých osobností. Letos tam také hraju, navíc jsem byl obsazen do seriálu na Nově, takže tohle léto žiju hlavně Doktory z Počátků. Ale jsem za to rád. Jsem rád, že mám práci. Loňský podzim jsem měl hodně volna a bylo to trošku na palici.
Jak vlastně vypadá natáčení takového seriálu?
Je to zajímavá zkušenost. První klapka je třeba v sedm, ale vy už musíte být v ateliéru v 6.15, než tam dojedu… no, vstáváte někdy o půl páté ráno. A teď jsem měl sérii dvanácti třinácti obrazů za den, takže skončíte večer a vůbec nevíte, čí jste. K tomu už odpoledne skoro nemůžete mluvit, brbláte. Sice myslíte na text, ale jazyk si říká: Co po mně chce? Navíc během natáčení skáčeme nejen různé scény z jednoho dílu, ale točíme na přeskáčku i různé díly, takže si musíte rychle uvědomit, co je to za scénu, co se dělo předtím, jak se máte v té situaci chovat.
Doktoři z Počátků jsou hodně úspěšní. Už vás poznávají lidé na ulici?
Je to spíš tak, že jsem lidem povědomý, koukají na mě a přemýšlejí, odkud mě znají, ale třeba nevědí. Nedávno jsem byl nakupovat a nějaký pán mi říká: Ahoj, dobrý den. A já: Dobrý den. A on pokračuje, že se přece známe. Jeho manželka mu do toho říkala: Hele, miláčku, to je ten herec z televize. On se strašně omlouval. A druhý den na to jsem šel na metro a nějaká paní na mě: Tak co, už nekulháte? A já: Néé, už jsem v pořádku. V seriálu jsem totiž zrovna kulhal. Ale to mě těší, zatím jsem neměl žádné negativní reakce.
Naživo vás lidé mohou vidět právě na Vyšehradě, kde hrajete v inscenaci Kutloch. O co jde?
Nabídka přišla loni v březnu, abych se alternovat s mým kamarádem Kryštofem Hádkem. Znal jsem i ostatní herce, takže to byla příjemná nabídka. Začali jsem minulé léto, nyní jezdíme po republice, hrajeme na Vyšehradě a budeme hru hrát i v novém divadle Studia DVA na Václavském náměstí. Hraju programátora, který se sejde s ostatními muži v kotelně nákupního centra, zatímco jejich ženské nakupujou. To zná určitě každý.
Kromě televize a divadla vás bude brzy možné vidět i v kině, a to v novém filmu Jiřího Menzla Donšajni. Jaké bylo natáčení?
Točili jsme minulé léto a být v přítomnosti oskarového režiséra je opravdu něco. Hraju mladého Martina Hubu, říkali že mám také výrazný profil, velký nos. Takže hraju mladého Hubu a mojí partnerkou je Eva Josefíková, která je zase celá Libuše Šafránková, takže hrajeme je dva mladší. Byla to nádherná zkušenost.
Dokážu si představit, milostné scénky s Evou Josefíkovou…
Jo, jsou tam takové vzpomínkové scény, jak spolu jedeme na kole, jak ji učím řídit nebo se muchlujeme v autě… Já jsem se chtěl zavděčit panu režisérovi, aby ty scény byly vážné, ale vždycky jsem svým nosem brnknul o nos Evy Josefíkové a málem jsem jí ho zlomil. Vždycky jí křuplo v nose a ona tak tři vteřiny zkoumala, jestli ho má v pořádku. Během těch tří dnů jsem jí málem třikrát zlomil nos. Takže jsem se jí pak dodatečně strašně omlouval. Ale kromě toho bylo natáčení opravdu moc hezké.
