Koncem července na redakci deníku Metro zazvonil Wu Ben-li, třiaosmdesátiletý Číňan, který chtěl v padesátých letech studovat na Univerzitě Karlově historii. Ačkoliv byl přijat, nemohl kvůli politické situaci nastoupit. V důchodu si tak splnil sen a přijel se do Prahy z Šanghaje alespoň podívat. Jeho první kroky vedly ke Karolinu, na Pražský hrad a na Vyšehrad, po stopách Bedřicha Smetany.
„Rád bych daroval Univerzitě Karlově svou odbornou publikaci Nezlomné pouto, která líčí příběh rodové linie Wu ve starověké Číně,“ svěřil se Wu Ben-li.
Protože probíhají letní prázdniny, podařilo se nám zastihnout v knihovně Ústavu Dálného východu Univerzity Karlovy jen sekretářku Miroslavu Jirkovou. „To je od pana Wu Ben-li krásné gesto,“ byla velmi překvapená, když otevřela knihu přímo na stránce s věnováním.
Když deník Metro v červenci otiskl článek o jeho návštěvě v Praze a o tom, že hledá rodinu Volterových, kteří ho tehdy učili česky, ozval se Bořivoj Čuda.
„V letech 1961 až 1969 jsem pracoval v asijském odboru ministerstva zahraničí. V době, kdy jsem na MZV nastoupil, byl vedoucím odboru pan Volter, křestní jméno jsem bohužel zapomněl, jenž je zřejmě oním pánem, kterého by pan Wu rád našel. Bohužel pan Volter už před hodně lety zemřel. O jeho manželce nic nevím. Pokud by ale měl pan Wu zájem, pokusil bych se vyhledat ještě další dosud žijící Volterovy spolupracovníky z té doby nebo jeho manželku,“ napsal Čuda. Možná se mu podaří najít vazby na paní Volterovou.
Pan Wu Ben-li měl v roce 1952 mnoho přátel v české komunitě žijící v Šanghaji. S Volterovými ho seznámil pan Morries, obchodní ambasador tehdejšího Československa. Češtinu ho naučila právě paní Volterová, manželka tehdejšího konzula, která ho také doporučila ke studiu na Karlově univerzitě.
„O víkendech pořádali Voltrovi pravidelná setkání české komunity. Tam jsem se seznámil s jazykem a spřátelil se s mnoha Čechy. Někteří z nich byli Židé, kteří prchli před 2. světovou válkou,“ vzpomíná Wu Ben-li, který se snažil Volterovy v Praze najít.
