Když auto nedojelo, úředníci zalarmovali policii. Do vzduchu šel 23. září 1997 i vrtulník, pátrání po vozidle a obou mužích z ochranky však dlouhé hodiny zůstávalo bezvýsledné. Jde o loupež, anebo pečlivě chystanou zpronevěru?
Detektivové nemusí být příliš velcí životní skeptici, aby měli pochyby o morální integritě zaměstnanců ochranky, denně vystavených pokušení sáhnout na takřka nezabezpečený náklad peněz. Jenže verze o zpronevěře padla ještě večer 23. září. „Je tam auto plné krve,“ hlásil rozrušený rybář na policejním revíru v Nelahozevsi.
Vůz, který našel na plácku u Vltavy, skutečně patřil Bankovní ochranné službě (BOS). Krev na sedadlech, dveřích, volantu a palubní desce patřila podle kriminalistických expertů oběma strážným. Jejich těla však zmizela. Padla tak vyšetřovací verze o zpronevěře i to, že jeden člen posádky BOS vraždil a pak zmizel i s lupem.
„Možnost, že by do přepadení byl zapojen někdo z BOS, však dál nešlo vyloučit,“ uvedl tehdejší šéf středočeských vyšetřovatelů plukovník Karel Malý. Svědčilo pro to pár okolností. Jízdní řád při svozu peněz znalo jen pár lidí. Navíc unést vůz s dvojicí ozbrojených mužů za bílého dne mohl bez zbytečného hluku jen někdo, koho si strážní bez obav pustili k tělu.
Vysoko na seznamu podezřelých se záhy ocitl Michal Sarkis, hlídač BOS z filiálky Komerční banky ve Slaném. Mladý muž měl mezi parťáky mizernou pověst, byl věčně bez peněz, zadlužený u kdekoho. Již před časem na něm ulpělo podezření z krádeže dvou pistolí BOS a dlouhé řady rozličných drobných zlodějin a podvodů.
Vraždy místo fingované loupeže
Neprokázalo se mu však nic, co by stačilo alespoň na vyhazov z práce. „Nechtěli jsme s ním sloužit. Natožpak stýkat se s ním po práci,“ uvedl tehdy vyšetřovatelům jeden ze svědků. Kriminálka týden na Sarkisovi „pracovala“ a 30. října udeřila. Detektivové jej zatkli, jeho oblečení putovalo do laboratoří kriminalistického ústavu.
A úspěšní byli detektivové nakonec i při domovní prohlídce. Ta se dlouho zdála neúspěšná. Jednomu z kriminalistů však neuniklo, že Sarkisova družka znervózněla vždy, když policisté míjeli křeslo v obýváku. Když jej otočili a rozpárali jeho dno, vypadl z kusu nábytku poklad. Taška s 11 miliony.
A špatné zprávy se na Sarkise jen hrnuly. Vyšetřovatelé dostali zprávu z laborky. Na jeho bundě objevili technici stopy krve a povýstřelové zplodiny. Ve středu 1. října se podařilo pátračům u Třebusic na Kladensku nalézt i ostatky obou hlídačů. Zaházená gumovými podlážkami ležela těla v mělkém příkopu. Dva členy ochranky vrah zlikvidoval v popravčím stylu, výstřelem do zátylku.
Sarkis na hromadu Jobových zvěstí reagoval mlčením. Tiše byl u vyšetřovatele, nerozmluvil se ani před kladenským soudcem, který ho poslal do vazební cely v ruzyňské věznici.
„Chybělo již jen nalézt komplice, který Sarkisovi s akcí pomohl. Sám to zvládnout nemohl,“ vzpomíná jeden z detektivů. Ani to však nakonec nebyl takový problém. Kriminálka dostala echo z galerky na Kladensku o Ladislavu Pohlodkovi, Sarkisovu kamarádovi z fotbalu a z mokré čtvrti. Chlapíkovi s pověstí podobně pošramocenou, jakou měl zatčený člen ochranky. A Pohlodek na konci září nepřehlédnutelně zbohatl.
Za pomoc s těly dostal „drobné na vlak“
Platil novými dvousetkorunami, v hernách roztáčel válce strojů, které krmil mincemi napáskovanými v pytlících s razítkem ČSAD Slaný. Ty jako by z oka vypadly těm převáženým v přepadeném formanu nešťastnou posádkou BOS.
Pohlodek 7. října skončil ve výslechové místnosti a vzápětí se rozhovořil přímo v epické šíři. Podle jeho verze ho Sarkis vzal do party na přepadení transportu BOS. Jenže to prý mělo být fingované a domluvené s členy ochranky. On měl jen řídit Sarkisovo BMW a pak uklidit vůz ochranky. K jeho překvapení se však začalo střílet doopravdy.
„Byla to hrůza, všude krev. Byl jsem otřesen, šokován, když jsem zjistil, že jsou oba mrtví. Jenže Sarkis mne donutil pomoci mu uklidit těla a auto,“ přesvědčoval vyšetřovatele. Od Sarkise prý za službu dostal jen nějaké drobné na vlak, asi dvacet tisíc korun.
Pak se rozpovídal i Sarkis, ten připustil, že si své kolegy stopl ve Slaném. Kdesi u Pcher je přiměl zastavit a tehdy je zastřelil. „Nepamatuji si, jak to přesně bylo,“ odkazoval na výpadky paměti. U Krajského soudu v Praze se obšírně rozhovořil o tom, že k loupeži a vraždám byl donucen neznámými muži. „Hrozili smrtí mé družce i synovi. Musel jsem jim vyhovět,“ hájil se.
Krajský soud a později ani Vrchní soud v Praze jejich obhajobu neuznal. Sarkis dostal výjimečný trest, 25 let vězení. Podle tehdejšího zákona druhý nejpřísnější. Jeho parťák si odpykal 14 let.
