KRIZE. Dvě stovky dělníků z kladenské Poldovky takto v červnu protestovaly proti neuhrazeným mzdám.

KRIZE. Dvě stovky dělníků z kladenské Poldovky takto v červnu protestovaly proti neuhrazeným mzdám. Eva Havelková,

Další krize v Poldovce. Stroje zase stojí a dělníci přežívají bez peněz

  • 30
Zaměstnanci kladenské Poldovky zažívají další krizi podobnou té v 90. letech. Žádají o pomoc politiky, protože protesty podle nich nemají výrazný efekt. Předseda odborové rady Poldi Richard Mosr tvrdí, že situace se zhoršuje každý měsíc.

Rostoucí dluhy, stěhování z domovů, hádky a napětí v rodinách, strach z budoucnosti. Kladenští hutníci čelí druhé nejhorší krizi v novodobé historii Poldovky, kdy kvůli zaměstnavateli nemají peníze na uživení svých rodin. Mnozí už podobnou situací prošli v devadesátých letech.

„Teď je to těžké, dlouhodobě dostáváme výplaty se zpožděním, ale alespoň je nakonec dostaneme a taky se nepropouští. To za Stehlíka bylo ještě hůř,“ říká jeden ze čtyř stovek zaměstnanců hutí, třiašedesátiletý ocelář Karel, který v Poldovce pracuje s krátkou přestávkou od roku 1966.

Připomíná tak devadesátá léta minulého století, kdy hlavní provozy Poldi získala od státu v rámci privatizace firma Bohemia Art podnikatele Vladimíra Stehlíka.

Ten nejprve zavedl s velkou pompou snídaně pro své zaměstnance zdarma a nakonec jeho firma skončila po vleklé agonii v konkurzním řízení. Ať už byly okolnosti jakékoliv, nejhůře to dopadlo právě na hutníky.

„Ke konci se čím dál více začala výroba vypínat. A platy? Dostali jsme třeba dvakrát dvoutisícovou zálohu. Pak nám dali výplatní pásku a na ní bylo uvedeno, kolik hodin jsme odpracovali, kolik máme přesčasů. A v kolonce ‚K výplatě‘ byla nula. Zkrátka, na férovku, nic. Protože firma neměla peníze. Mám ty výplatní pásky doma schované,“ vzpomíná hutník, který nechtěl, aby redakce zveřejnila celé jeho jméno.

Mnozí muži tehdy chodili ještě do druhé práce. Hledali brigády po stavebních firmách, vykonávali sezonní práce, aby vůbec rodiny uživili. Často je živily manželky. „Můj bratr nedostal třeba za Stehlíka osm měsíců ani korunu,“ připomíná předseda odborové rady Poldi Richard Mosr.

Nejlépe už bylo. „Za Němců“

Agonie číslo dvě. Ta započala v září 2012, kdy kladenské hutě koupil od německé firmy ruský investor, současný majitel. Už od počátku podle odborářů porušoval výplatní termín a přetahoval jej často do následujícího měsíce. Nepomohly ani dvě protestní akce, které letos v červenci a v září zdejší odboráři zorganizovali.

Poldovka v čase

Před 125 lety ji založil jeden z nejvýznamnějších průmyslníků své doby Karl Wittgenstein. Firma začala rychle získávat ty nejprestižnější zakázky, za socialismu zaměstnávala 20 tisíc lidí. Po revoluci vedla zhoršující se ekonomická situace až k zastavení výroby oceli, následovala urychlená privatizace. Dvě třetiny podniku koupil v roce 1993 podnikatel Vladimír Stehlík. S oborem neměl zkušenosti a chyběl mu i kapitál. Pod Stehlíkovým vedením se postupně součásti holdingu dostaly do konkurzu a zastavily výrobu. V dalších letech se do opuštěných hal výroba v menším vrátila. Hutní výrobu začaly provozovat Poldi Hütte a Třinecké železárny. Od podzimu 2012 funguje Poldi Hütte pod jménem POLDI s. r. o.

„Situace se zhoršuje měsíc od měsíce. Dvacátého října měla být vyplacena mzda za září, ještě se ani nezačalo a někteří dokonce neměli ani plat za srpen. Poprvé jsme také v říjnu nedostali ani stravenky, které přitom mnohým rodinám pomáhaly pokaždé přežít zpoždění platu, protože se za ně mohlo koupit alespoň jídlo,“ krčí rameny Mosr.

Kladenští hutníci se nyní rozhodli přes Odborový svaz KOVO poprosit o pomoc vládu. „My už jsme všechny možnosti vyčerpali. Stávkujte zastavením výroby ve firmě, kde výroba věčně nejede, to nemá žádný efekt. Chceme, aby vláda zatlačila na ruské velvyslanectví, aby jednalo s našimi majiteli,“ řekl Mosr.

Vyjádření vedení společnosti Poldi k vrcholící krizi v hutích se redakci zatím nepodařilo získat. V posledních týdnech vysvětlovali představitelé továrny problémy tím, že nemají včas platby od odběratelů. Majitelé s médii dlouhodobě nekomunikují.

V Poldovce se nyní zatím nepropouští, ale je zastavena část výroby. „Nejlepší porevoluční období jsme zažili v letech 2007 a 2008 - za německých majitelů. To se vyrábělo naplno. Pak ale přišla světová ekonomická krize,“ hodnotí ocelář Karel, který zažil i zlatou éru, kdy v Poldi v osmdesátých letech pracovalo 22 tisíc lidí.

A připomíná málo známou skutečnost, totiž že krize Poldovky nezačala až divokou privatizací na začátku 90. let, ale ještě o pár let dřív.

„Problémy přišly už na jaře 1989. Tehdy jsme kvůli změnám politiky Sovětského svazu přišli o některé důležité zbrojní zakázky, které pro nás byly dost důležité,“ dodává pamětník z kladenského podniku.