„Svého času to byla jedna z nejlepších čokoládoven na světě,“ chválí...

„Svého času to byla jedna z nejlepších čokoládoven na světě,“ chválí kutnohorskou čokoládu Lidka provozovatelka muzea Lada Bartošová. K čokoládě „utekla“ od divadelní historie. | foto: Archiv L. Bartošové

Příběh kutnohorské čokolády je smutný, zobrazuje československé dějiny

  • 4
Rok existence slaví kutnohorské muzeum čokolády, které před rokem otevřela Lada Bartošová. Za tu dobu přilákalo už kolem dvanácti tisíc lidí. „S nadsázkou říkáme, že máme nejmenší muzeum čokolády na světě, a dost možná to bude i pravda,“ říká mladá provozovatelka.

Co u vás lidi nejvíc zaujme?
Nesnědené exponáty a formy na čokolády. Nejvíc lidi ale oslovuje samotný příběh kutnohorské čokolády. Je smutný a zrcadlí se v něm celé československé dějiny od založení republiky, dramatické příběhy z druhé světové války, znárodnění i divoká 90. léta.

Takže ukazujete jen dějiny kutnohorské čokolády?
Expozice se věnuje místní Továrně na cukrovinky Koukol a Michera a jejím dobrotám, které se vyráběly pod značkou Lidka už od roku 1918. Je zde všechno od nesnědených čokoládových figurek přes staré reklamy, obaly od čokolád, fotografie z výroby, faktury, staré čokoládové katalogy, dózy na bonbony až po četné formy na čokolády. Na návštěvníka to tu může působit trošku pitoreskně, exponátů máme spousty.

Lze některé exponáty ochutnat?
Expozice je v přední části doplněná o čokoládovnu, kde mohou ochutnat i koupit necelou stovku různých druhů čokolád. Třeba jsou tu čokolády Jordi’s hradecké manufaktury, která podle mě patří k těm nejlepším na světě. Máme ale i francouzské a anglické čokolády, většinou menších rodinných firem, které opakovaně vyhrávají různé mezinárodní soutěže. Dovážím i unikátní ochucené horké čokolády z Velké Británie, na pevninském kontinentě se dají sehnat jen u nás. Mají spousty medailí a hlavně hodně neobvyklé příchutě. Každý den vaříme jinou. Ceny jsou od 80 až do 200 korun.

Jak vlastně divadelního historika, jako jste vy, napadne otevřít muzeum čokolády?
Už od střední školy jsem pracovala v místním antikvariátě. Hodně to ovlivnilo můj vztah k lokální historii. Miluju čokoládu a miluju historii. Vymyslela jsem si místo, kde můžu mít oboje najednou. Na historii místní čokoládovny je zajímavé úplně všechno. Svého času to byla jedna z nejlepších čokoládoven na světě. Obalové materiály byly designově jedinečné, hodně pokrokové. Dějiny čokoládovny jsou neprobádané, pořád je co nového objevovat a to mě baví.

Proměnilo se muzeum za rok své existence? Jaké byly začátky?
Začátky byly krušné, většina lidí si myslela, že jsem blázen, že to nemůže fungovat. Rodina i přátelé mě i přesto podpořili. Záměr byl jednoduchý - vytvořit expozici věnovanou kutnohorské čokoládě a čokoládovnu, kde by se daly koupit ty nejlepší čokolády na světě, a to se povedlo. Velký podíl na expozici má místní sběratelka kutnohorských kuriozit Lenka Choutková. Její čokoládová sbírka se stala základním kamenem celé expozice. Navíc má neutuchající entuziasmus. Muzeum se proměňuje neustále. Exponáty se nám všechny nevejdou. Obměňujeme ji - vánoční motivy, zamilované, jaro, dopravní prostředky.

Inspirovali jste se v jiných muzeích čokolády?
Objeli jsme všechna možná muzea čokolády i v zahraničí, ale na nás byla moc megalomanská, příliš komerční. My chtěli jít jinou cestou, osobnější. Návštěvníci si u nás můžou otevírat originální obchodní skříňku na bonbony a prohlížet v ní formy, listovat starými časopisy a pročítat čokoládové reklamy, děti můžou hádat po hmatu, jaké čokoládové zvířátko by jim z formy vypadlo. Moderní technologie nepoužíváme, u nás se vrátíte v čase do 20. let minulého století.

Je třeba držet čokoládu v nějakých zvláštních podmínkách?
Čokoláda potřebuje teplotu do 25° C. Dům, ve kterém sídlíme, je gotický, má metrové zdi, takže je tu celý rok chladno. V létě je to výhoda, dokonce za nejteplejších dnů můžeme lákat na teplotu kolem 20 °C. Některé exponáty budou mít už skoro 100 let a přirozené klima v muzeu jim vyhovuje.

Musíte čokolády ochutnávat?
Nemusím, ale chci. V čokoládovně nenajdete jedinou čokoládu, kterou bych neochutnala. Nedovolila bych si prodávat něco, u čeho bych si nebyla jistá, že je to skvělé. Dokonce jsme ochutnali i jednu čokoládu z expozice, skoro sedmdesát let starou. Byla super. Původní válečná receptura.

Nebylo vám líto takový unikát rozbalit?
Ochutnali jsme ji v noci před otevřením muzea. Podařilo se nám vydražit třetí stejnou nesnědenou čokoládu s názvem Marathon, která má na přebalu napsáno, že má nejdelší trvanlivost na světě. Výhru aukce jsme brali jako znamení, třetí nesnědený kousek s tímhle názvem? Tomu nešlo odolat.

Navštěvují vás místní lidé či turisté?
Chodí k nám hlavně skvělí návštěvníci. Děláme si legraci, že ve dveřích je filtr, kterým projdou jen milí lidé. Jsem až překvapená, kolik k nám chodí místních, každý má svoji libůstku. V sezoně samozřejmě přichází větší množství turistů, ale velká část z nich jsou Češi. Všem našim návštěvníkům patří náš dík i za to, že nás upozorňují na zajímavé aukce kousků z místní čokoládovny, často nám exponáty poskytnou k dlouhodobé zápůjčce nebo rovnu darují. Něco takového by mě před rokem nenapadlo ani ve snu.

Kolik jich za rok přišlo?
Přesné množství nevíme, nevybíráme vstupné. Něco kolem 12 tisíc lidí.

Pořádáte i nějaké akce?
Děláme menší akce, jsme bohužel limitovaní prostorem. V letošním roce nás čeká spousta věcí. V nejbližší době Světový týden knihy, připravujeme se na Cukrářské slavnosti a Muzejní noc. Hlavně bychom rádi uspořádali setkání pamětníků. Jakékoliv vzpomínky na kutnohorskou čokoládovnu a čokoládu Lidka jsou pro nás velmi cenné. Do budoucna bychom rádi sehnali větší prostory. Přibližně každých čtrnáct dní máme nový přírůstek do sbírky.