Děti v lesní školce Na dvorečku v Řevnicích.

Děti v lesní školce Na dvorečku v Řevnicích. | foto:  František Vlček, MAFRA

Ve sněhu i mrazu venku. Lesních školek ve středních Čechách přibývá

  • 1
Děti do lesních klubů chodí jako do školky, ale oficiální mateřské školy to nejsou. Zájem o ně však stoupá. Děti zde totiž tráví většinu času v přírodě. Ministerstvo školství nyní otevírá cestu, jak lesní kluby postavit na roveň klasickým školkám.

Je březen, venku je těsně pod nulou a děti z lesní mateřské školy Na dvorečku v Řevnicích zahajují dopolední program. Konat se bude venku jako každý jiný den.

Školka nemá budovu, zděné záchody, jídelnu. Ve velkém oploceném areálu v chatové osadě nedaleko lesa stojí pouze velký zelený stan, připomínající polní nemocnici. Děti sem chodí na svačinu nebo si lehnout na karimatky do spacáků v odpoledním klidu.

Ze střechy stanu vede roura, ze které se kouří. Lektor Andy Willis právě zatopil - dřevem, které sem chodí štípat rodiče dětí. A ti se zapojují i jinak. Postavili třeba plot. "Daří se nám spojovat podobně přemýšlející rodiče," komentuje ředitelka Alena Laláková.

Lesní školka Na dvorečku je jednou z šedesáti, které v Česku fungují a jejichž krédo je jednoduché: pobývat s dětmi co nejvíce venku v přírodě, bez ohledu na počasí.

Oficiálně však jde o lesní kluby, neboť nemohou být zařazeny do oficiální sítě školek. Nesplňují totiž řadu podmínek daných zákonem, například provoz ve zkolaudované budově, povinné čtyři metry čtvereční na dítě, ale také pedagogické vzdělání učitelů či povinnost nabízet stravování. Fungují proto jako občanská sdružení a od státu nedostávají peníze.

O lesní školky je zájem, za čtyři roky jich vzniklo šedesát

To se však brzy změní. Ministerstvo školství minulý týden vyhodnotilo dvouleté testování lesní třídy v pražské školce Semínko jako plnohodnotnou variantu předškolního vzdělávání - pokud budou ovšem lesní třídy součástí klasické školky.

Pro leckteré kluby to není řešení - fungují totiž samostatně. Přesto místopředsedkyně Asociace lesních mateřských škol Magdaléna Kapuciánová považuje rozhodnutí úřadu za velký pokrok. "Byly potvrzeny věci, které jsou po hlubším zamyšlení jasné - že vzdělávat a vychovávat v přírodě lze a že při častějším pobytu venku jsou děti zdravější," říká Kapuciánová.

Jde podle ní také o potvrzení zájmu, který po tomto typu vzdělávání existuje ze strany rodičů, ale i obcí. Dokládá to nárůst počtu lesních klubů - v roce 2008 prý v Česku neexistoval prakticky žádný. Nyní jich je asi šedesát, ve středočeském kraji pak kolem šesti, přesné číslo neexistuje.

Rodiče děti do lesních školek hlásí i přesto, že si musí připlatit. Provoz i plat lektorů totiž musí sdružení hradit výhradně ze školného. Pobyt Na dvorečku stojí na měsíc něco přes pět tisíc korun a třeba v Lesním klubu Skřítek v Milovicích, který funguje zatím jen dopoledne, je školné 2 800 korun měsíčně. Skupiny čítají kolem deseti až patnácti dětí.

Děti sedí na zemi? Normální

Se začátkem dopoledního programu v lesní školce opouští areál poslední maminka. Děti běží ke klouzačce a k velké suché větvi, kterou si den předtím ozdobily stužkami.

Během několika minut je většina z nich od bahna - sníh taje a děti jsou věčně na zemi. Že si na chladnou zem sednou? To zde nikdo neřeší.

"Králíky krmíme každý den, střídáme se. Ale vodu jim nalévám jenom já," chlubí se čtyřletý Ondra u králíkárny, kde se chlapci a děvčata sejdou s oběma lektory. Společně házejí do kotců seno a vynášejí z misek nepořádek.

Pak odcházejí do stanu na svačinu, kterou si každý donesl v krabičce. Lektoři pomáhají dětem s bundami a batůžky na věšáky, své rukavice a čepice věší děti na klec kolem kamen, aby se nahřály.