Promítání v letním kině v Neratovicích má i v době digitální éry nádech romantiky. Zkušený pamětník Jaroslav Vlašic ale zvládá obě technologie.
Na trháky jsou podle promítače Jaroslava Vlašice z Neratovic davy schopny do letního kina přijít za jakéhokoliv počasí. Tedy klidně i za deště. Lepší je ale samozřejmě letní noc bez deště a ideálně i bez jasného měsíce.
"Když je na obloze měsíc moc výrazný, musí se vždycky počkat se začátkem o něco déle, aby plátno neosvětloval," vysvětluje Vlašic. Pohyblivé obrázky promítá už třiatřicet let.
Start promítání však může ovlivnit i to, jestli jsou ve filmu zpočátku světlé, nebo tmavé scény.
"U těch jasnějších už můžeme promítat za šera, naopak na potemnělé scény je potřeba úplná tma, protože jinak by nebyly dobře vidět," popisuje Vlašic.
Za ideální letní film považuje odlehčenou a usměvavou komedii. Nyní jsou však diváci podle něj ochotni přijít do "letňáku" i na horory, protože se zkrátka změnila doba.
Na lavičkách před plátnem vídá mládež i lidi střední generace, kteří tam míří spíš na české filmy. "Nedá se jednoznačně říct, že by letní kino mělo speciální publikum, dokáže přitáhnout kohokoliv," soudí.
Letní kino v Neratovicích ještě neprošlo digitalizací. Promítání se tak stále nese v duchu pečlivých příprav a hlídání správného pořadí jednotlivých kotoučů s částmi filmu.
"Jednotlivé díly mají od 15 do 18 minut, takže vlastně pořád koukám, kdy už je čas založit do promítačky další kousek. A občas ještě musím vyběhnout z kabiny a překontrolovat, že k obrázkům správně běží zvuk," líčí náplň své práce Vlašic. Zkrátka nestačí jen pustit film a pak už se jen kochat pohledem na plátno.
"Přiznám se, že občas nestíhám ani sledovat, co přesně se ve filmu děje," podotýká.
Práce pro něj nekončí ani po závěrečných titulcích, to je totiž filmový pás potřeba přetočit zase zpátky na malé špulky a poslat je dále do světa.
I přes letní sezonu nabitou promítáním si energický muž najde čas na dovolenou. Zaskočí za něj kolega. Volno tráví na chalupě na Kolínsku.
Promítačem na inzerát
Za promítací přístroj v neratovickém kině přivedla Jaroslava Vlašice náhoda. To když si všiml inzerátu na tuto pozici.
"Měl jsem ale k promítacím mašinkám blízko, jsem vyučený v Tesle jemným mechanikem. I tak jsem ale musel absolvovat třítýdenní kurz. No a v posledních letech k tomu přibyly i digitální technologie," vypráví.
Podle něj se i promítač v kině musí učit celý život. A o tom, že mu to nejspíš jde, svědčí fakt, že od roku 2000 devětkrát promítal i na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech.
